Není vám to příjemné?
Gulaš: Příjemné to je.
Mertl: Jak pro koho. Já na to moc nejsem.
Gulaš: Teď se to sešlo. Nominace na olympiádu je velká věc. Už 14 dní před nominací se všechno omílalo, proto jsme se snažili tlumit tlak – rozptyluje od hokeje.
Prožíváte mimořádný rok?
G: Proto jsem na Tomáše tlačil celé léto, aby šel se mnou do Plzně. Moc dobře ho znám a vím, co je to za hráče. Vyhovíme si, oba víme, co od sebe očekávat, to je důležité.
M: Já to vidím stejně a zpětně jsem rád, že jsem se rozhodl pro Plzeň. Čísla mluví za všechno, navíc je tým první. Teď ještě ta olympiáda, takže si nemůžeme stěžovat.
Tomáši, letos překonáte osobní střelecký rekord. Nakolik vám k tomu pomohl Milan?
M: Hodně, jde nám to a díky tomu máme na ledě dost prostoru. Všechno do sebe zapadá.
G: Já doplním, že to není jenom o hokeji, ale i o tom, že tu je člověk spokojený. Klub šlape, lidi okolo tomu rozumějí, máme výbornou partu, což je důležitý faktor. A rodiny jsou tu spokojené, i to pomáhá, abyste podal stoprocentní výkon.
Milane, střelec jste býval spíš vy. Proč jste teď nahrávačem?
Vždycky mě všichni pasovali na střelce, ale já raději nahrával. Góly samozřejmě potěší, to je jasné – užíváte si to s fanoušky, pomůžete týmu, ale já hru rád tvořím.
Tomáši, cítíte se po zahraničních angažmá na vrcholu?
Zkušenosti přibyly, určitě jsem se posunul. Jsem v nejlepším věku, asi to je fakt vrchol.
Milane, v Plzni jste dřív hrál ve formaci s Martinem Strakou a Tomášem Vlasákem. Byl to zlomový moment kariéry?
Rozhodně. Zpětně si uvědomuju, že jsem byl ještě mladý kluk, a oni mě brali. Byť se nám v přípravě před sezonou nedařilo. Stráča mi důvěřoval a vyplatilo se. Vždycky vám strašně dá, když hrajete s takovými plejery. Můžete se od nich každý den učit, sledujete na tréninku, co dělají, jací jsou profíci, jaké mají rituály. Teď se do podobné role dostáváme my a také se budu snažit pomáhat mladším. Dokonce bych řekl, že je to povinnost.
Kolik procent hraje při rozhodování hráče, kam půjde, osobnost jako Straka?
G: U mě velkou. Hrál jsem tu a věděl, jak to tu funguje, jak tu nahlížejí na hokej. Už při odchodu do KHL jsem říkal, že se vrátím do Plzně, pokud nebudou Budějovice, odkud pocházím, v extralize.
M: Člověk musí při vybírání angažmá zvažovat i tohle. Vždycky je lepší, když máte v klubu osobnost, která toho tolik dokázala.
Milan má s Plzní titul, ale vám, Tomáši, klubový úspěch chybí. Jak moc vás to žene dopředu?
Hodně, samozřejmě. Většinu sezony jsme nahoře, takže chceme udělat úspěch. Jenže víme, že play-off bude úplně něco jiného. Týmy se budou připravovat jinak. Ale my taky. Chceme co nejvýš.
Před sezonou se Plzeň vyhýbala velkým prohlášením. Platí to?
G: Máme velice zkušené mužstvo a dost hráčů, kteří vyhráli spoustu titulů. Kabina je zdravá, nikdo se neuspokojil s dosavadními výsledky. Já před sezonou tajně doufal, že by to takhle mohlo fungovat. Všichni nás pasují na titul a já nechci říct, že ne. Tohle jsme chtěli, kvůli tomu jsme tři měsíce v létě dřeli jako koně. Je potřeba se začít připravovat na play-off.
M: Od toho tu máme osobnosti jako Martin Straka, které zakročí, jakmile uvidí náznak uspokojení.
Ať chcete, či ne, tak je to na vás. Je těžké si nepřipouštět tlak?
G: Máme nějakou roli v týmu a víme o ní. Trenér od nás čeká góly a posílá nás na led v důležitých chvílích. Vůbec bych se toho nebál.
M: Člověk si užívá, že má takovou pozici v týmu, spíš je to pozitivum než stres. Tohle každý hráč chce.
G: A kdyby se nám nedařilo, tak kvalitních hráčů je v týmu dost. I to je síla našeho mančaftu.
Bavíme se o důvěře trenéra. Na začátku kariéry vás vedl Josef Jandač, který teď vůbec neváhal s vaší nominací na olympiádu.
G: Musím tedy říct, že Mertlík byl Pepův oblíbenec, zatímco já dostával kouř. Proč? Protože jsem byl... Jak bych to řekl... Hovado. (smích)
M: Uměl se postavit. Byl takovej vzpurnej.
G: Měl jsem svoji hlavu, byl jsem namistrovanej. Proč to neříct, já to osobě vím. Dneska bych jako trenér takového hráče vůbec nesnesl.
Jak vás zpracoval?
G: Dával mi slušnou čočku. Ale i to mi pomohlo, protože jsem se naučil hrát pod tlakem už jako mladý. Když jsem pak šel jinam, tak jsem se tolik neroztřásl. Na tohle si musí každý přijít sám. Pomáhají tomu zahraniční angažmá, všechno si pomalu srovnáváte v hlavě a dojdete k tomu. Někdo to zvládne hned v osmnácti, někomu to trvá déle.
Oba dlouhodobě patříte k nadprůměrným hráčům. Co chybělo, abyste se prosadili na MS?
G: To je dobrá otázka. Je to asi v detailech. Já byl dvakrát na MS jako náhradník a dvakrát nebyl zapsaný na soupisku. Třikrát jsem byl na kempu... Vždycky jsem to měl na hraně. Asi se trenérovi hodil do skladby týmu jiný hráč. Nikdy jsem se nechtěl vzdávat, i když jsem se někdy cítil fakt blbě, protože dřete, ale už poněkolikáté to nevyjde. O to mám teď větší radost z olympiády. Hrozně si toho vážím.
M: Já se k mistrovství ani nepřiblížil. Vždyť já byl do téhle sezony jen na jednom turnaji. I proto jsem s olympiádou nepočítal – pan Jandač říkal, že chce zkušené hráče.
Už jste koukali na soupeře?
G: Mě zajímali Švédové, protože ty kluky znám. Se dvěma jsem hrál, tak jsme si napsali. Mají hodně zkušený mančaft, dost starších hráčů, takže podobná strategie jako u nás.
A co Kanada? Jak ji vnímáte?
G: Nemají známé hráče, ale bude to silný výběr. Podívejte se na jejich statistiky a zjistíte, že jsou to velice zkušení hráči. Vím, jak je těžké dostat se do NHL, a tihle kluci tam klidně mohli hrát, jen neměli štěstí. Tak odešli do Evropy. Jsou to všechno tahouni ve svých týmech jak v KHL, tak ve Švýcarsku.
Může se Česko řadit k nejlepším?
G: Takhle bych to nechtěl říkat, na to je brzy. Samozřejmě tam pojedeme s tím, že chceme udělat úspěch, to je jasné. Tím, že chybějí hráči z NHL, má šanci na medaili víc týmů. Zápasy budou velice vyrovnané, budou rozhodovat detaily a vůle něco dokázat. Věřím, že máme mančaft, který s tím dokáže pracovat. Věřím, že uspějeme.
Jak je na tom podle vás český hokej, který poslední roky nemá na velkých akcích výsledky?
G: Nevidím to tak černě, jak se říká. Dvacítka odehrála dobrý turnaj. Talenty máme, vždycky jsme je měli, jenže je potřeba se zamyslet nad jinými věcmi. Ale to by bylo na dlouhé rozebírání. Věřím, že útlum nic neznamená a že se to otočí.
M: Podívejte, jak se dva české týmy dostaly do semifinále Ligy mistrů. Extraliga je kvalitní soutěž, je zbytečně podceňovaná.
G: Proti Švédsku, kde jsem odehrál čtyři sezony, je rozdíl v systému. To je evidentní. Tam se hraje defenzivně, zatímco extraliga je ofenzivní a technická. Je snazší dávat góly. Extraliga je opravdu podceňovaná. Vždyť se v Lize mistrů mezi čtyři nejlepší nedostal jediný švýcarský nebo německý klub.
