Proč jste změnil názor?
Nezměnil jsem ho. Nikdy jsem neřekl, že nechám fotbalu, jen jsem chtěl uvolnit místo u českého týmu. Ale že skončím s fotbalem, to jsem nikdy neřekl. Ano, představoval jsem si delší pauzu, ale ve fotbale se nemůže plánovat. Prvních čtrnáct dní po šampionátu pro mě bylo těžkých, pak jsem ožil.
Byla ta "nesnesitelná lehkost bytí“, kterou jste si chtěl vyzkoušet, opravdu tak nesnesitelná?
Přesně tak. Genau so.
Co na vaše rozhodnutí říkala rodina?
Byli všichni překvapení, ale když to posoudili, řekli, ať do toho jdu. Viděli, že k mému životu fotbal patří. Nechci ještě zestárnout, proto jsem do toho šel.
Je pro vás fotbal droga?
Droga ne, ale je to náplň života. Po operaci páteře jsem měl těžké období, trochu to se mnou zacloumalo, ale to jsem překonal a jsem už zase plný elánu.
Co jste za šest týdnů od vyřazení z Eura stihl?
Stihl jsem si odpočinout, jak vidíte. Znovu jsem získal chuť do práce. Já na dovolenou moc nejsem, spíš se pohybuji ve svých moravských luzích a hájích.
Věděl jste, že chcete u fotbalu pokračovat, už když jste s českým týmem vypadl z Eura?
Vždy jsem přece říkal, že nemám rád podmiňovací způsob, ve fotbale nejde nic předjímat. Moje deprese po vyřazení trvala asi dva týdny, pak jsem se zase vzpamatoval
Zvažoval jste i návrat k českému týmu, jak se spekulovalo?
Ne, to jsem přece jasně vyloučil už v únoru, kdy jsem řekl, že u českého týmu určitě skončím. Všechno to byly jen spekulace tisku.
Někteří členové výkonného výboru ale říkají, že s vámi počítali jako se šéfem trenérské rady.
Ano, měli takový názor, ale já si nejsem jistý, jestli bych se hodil na takovou úřednickou práci. Mluvil jsem jen s panem Košťálem a s ním jsme se shodli, že by nebylo dobré, abych zastával takovou funkci. Hlavně kvůli novému trenérovi, pořád by se o něčem spekulovalo.
Měl jste i jiné nabídky než z Rakouska?
To byly spíš takové informace. Ale tady jsem dostal konkrétní nabídku a musel se rozhodnout.
Dokážete si teď představit, že byste se jako rakouský trenér postavil proti českému týmu?
Nejsem sentimentální, své pocity do fotbalu netahám. V kvalifikaci to nebude, ale dokážu si představit, že se třeba utkáme v přátelském utkání. Proč ne, uvítal bych to, prostor pro to bude už v únoru.
Budete si k sobě chtít vzít českého spolupracovníka? Hodně se mluví o Ladislavu Maierovi.
To jsou jen spekulace, já jsem s nikým ještě vůbec nejednal. Oslovil jsem jen Andyho Herzoga.
A přemýšlel jste o Čechovi?
Ne.
Němčinu sice ovládáte, ale nebudete mít přesto problém s dorozuměním?
Fotbalovou mluvu ovládám dokonale.
V Česku jste měl poslední dobou pověst nepřístupného trenéra. Změníte se v Rakousku?
To není pravda. (směje se) Myslím, že jsem v českých médiích velmi oblíbený, mám s novináři dobrý vztah. A chci ho mít dobrý i tady.
To bude zřejmě záležet na výsledcích. Má rakouský tým na postup na mistrovství světa?
Nebudu nic slibovat. Jsem skromný, vždy jsem byl nohama na zemi. Nejprve musím získat spoustu informací, poznat hráče, taktiku a styl hry. Ale postup nesmí být jen přáním, musí se z něj stát cíl.
Rakouskou reprezentaci přebíráte v 68 letech. Nebojíte se toho?
Víte, já si svůj věk vypočítávám podle takové rovnice. Základní konstantou je v ní můj biologický věk, k tomu si přidám dalších pět koeficientů a z toho získám svůj věk. Teď mi vychází něco kolem 50 let, ale po porážce s Tureckem na Euru mi vyšlo 92.
Hrál zápas s Turky ve vašem rozhodování roli? Říkalo se, že nechcete skončit jako poražený.
Ne, to už je za mnou. Turecko jsem obrečel, ale ten zápas moje rozhodování neovlivnil. Bylo to trpké, ale ve fotbale se nedá plánovat. Nemůžu si říct, že bych chtěl skončit vítězstvím 5:0.
Dotkla se vás kritika po vyřazení českého týmu?
Ne. Mohli jsme vyhrát 3:0, jenže jsme prohráli 2:3, proto bylo logické, že přijde kritika. S tím jsem počítal.
Bylo pak pro vás těžké sledovat, jak Turecko postoupilo i přes Chorvatsko až do semifinále Eura?
Tři dny jsem vůbec na fotbal nekoukal, televizi jsem pak zapnul až na zápas Turků s Němci. Pak jsem ještě viděl Rusko proti Španělsku, ale ty první tři dny jsem se na to koukat nemohl. Ve fotbale negativní zážitky vždy převáží ty pozitivní.
A nebojíte se, že u rakouského týmu, který patří mezi outsidery, bude těch negativních zase víc?
Kdybych s Rakouskem prohrál v_základní skupině mistrovství světa, tak mi to nebude vadit. (úsměv)
