Je to největší zklamání, které jsem v kariéře zažil,“ soukal ze sebe 36letý mohykán Limberský. Poslední pamětník prvního plzeňského titulu z roku 2011 a především odchovanec klubu.
Jak moc tahle porážka bolí?
Od postupu jsme byli pár vteřin... Pocity jsou ty nejhorší, co fotbalista, který má tuhle hru rád, může zažít. Absolutně nepopsatelné. Je to něco strašného. Fotbalová tragédie. Ne životní, ale fotbalová ano.
Všichni už jste asi věřili, že závěr zvládnete, že?
Samozřejmě. Věřil jsem, že ten závěr uhrajeme a byli jsme strašně moc blízko. Bylo jasné, že přijdou nějaké nákopy do šestnáctky, poslali tam vysoké útočníky a ve vápně se to mydlilo. Bohužel, jedna situace byla posouzená jako penalta a v poslední vtěřině nám vyrovnali.
  |
Máte teď vůbec chuť popsat vaši parádní střelu?
Byl tam dlouhý nákop na Kopice, ten si to dobře pokryl tělem a sklepl mi míč. Já nevěděl, co s ním, tak jsem ho napálil na zadní tyč a prošlo to. Byl to důležitý okamžik, ale o ničem nakonec nerozhodl.
V prodloužení vás soupeř dorazil.
Ta první část s námi ještě zamávala a dostali jsme druhý gól. Ve druhé půli nastavení jsme měli megašanci Havlise (Havla), pak ještě asi dva závary. Je to hodně smolné.
Champions League je pryč, ještě můžete zabojovat o Evropskou ligu. Dokážete zvednout hlavy?
Musíme jít dál, nic jiného nám nezbývá. Já osobně chtěl hrát Ligu mistrů, možná to byla moje poslední šance. To je pryč, teď ale zabojujeme o Evropskou ligu.
