Úvod olympijské sezony: ve sprintu dvojic byli Češi desátí, ve smíšené štafetě 13. |
„Aspoň si závody vychutnám z jiného úhlu. Když sama startuju, nemám moc šancí rozhlížet se kolem. Tohle bude zážitek. Zařvu si u trati a snad budu jako bate maskot užitečná,“ doufala Gabriela Koukalová, jenže smíšenou štafetu marně hnala aspoň do první desítky.
A tak se mohla u trati alespoň zasnít, jaké to bude, až si opět zazávodí i ona sama.
Bolavá lýtka jí zatím nedovolují víc než trénovat na půl plynu.
Ondřej Rybář v novém kampion biatlonové reprezentace.
Trenéři věřili, že až se v Östersundu opět ocitnete mezi všemi biatlonisty, namotivuje vás to. Měli pravdu?
Určitě. I proto jsem se rozhodla sem jet. Psychika kolikrát dělá divy. Věřila jsem, že mě nakopne, když tu uvidím všechny své zahraniční známé, a dodá mi to ještě víc chuti pokoušet se dál o comeback.
Vyptávají se vás tu ostatní, jak to s vámi bude? Co jim odpovídáte?
Snažím se dělat si z toho srandu. Když tolikrát za den dostanu otázku, jak jsou na tom moje nohy, reaguju: „Mám je až na zem, tak jsou dobrý.“ Musím si z toho dělat legraci, jinak to ani nejde. Nechci se v těch problémech utápět.
Což se snad zatím neděje.
Občas už moc optimistická nejsem. Už to trvá vážně dlouho a ta má lýtka se pořád moc nelepší. Šest měsíců bolestí, to je drsné. Kdybych si tu nohu zlomila, měla bych jasnou vidinu, že zhruba za dva měsíce budu zase jezdit. Jenže tohle zranění se vleče a vleče. Je to hodně těžké.
Podobné dlouhodobé problémy s úpony řešil letos cyklista Leopold König. Až na konci sezony se i za pomoci neortodoxních metod přece jen uzdravil.
A dokonce se mi sám ozval, budeme spolu po telefonu mluvit. Každý tip je teď cenný a on patří mezi ty, kteří o takových potížích musí něco vědět. Faktem je, že jsem je už jednou i já řešila. Před osmi lety jsem kvůli tomu musela po čtyřech závodech ukončit celou sezonu.
Ale tehdy jste zároveň měla také mononukleózu, ne?
To jo, ale ta lýtka mě tehdy bolela úplně stejně, v totožných místech. Je to teď jako přes kopírák.
Čeští biatlonisté Eva Puskarčíková a Ondřej Moravec.
Cítíte při tréninku aspoň náznaky, že se situace mírně lepší?
Třeba v pátek jsem z toho byla až vyjevená, když jsem na tréninku vydržela hodinu dvacet, než mě lýtka začala víc bolet. Až potom jsem poslední půlhodinku dokončila ve vyjížděcím tempu. Pomalejší intenzity mi tak velké problémy nedělají. Jenže jakmile zrychlím do středního tempa, připadá mi, že jsou mé nohy permanentně unavené a nemohu je vůbec ohýbat. Jako bych je měla bez energie a jela jen trupem a rukama. Musela jsem proto měnit i techniku, protože svým běžným stylem bych po kilometru skončila.
Čím vším se vás fyzioterapeuti a maséři snaží dát dohromady?
Mám pocit, že úplně vším. I takovou gumou, kterou obmotáte lýtko a na chvíli ho jakoby zaškrtíte. Jakmile ji potom zase pustíte, měl by prudký průtok krve urychlit regeneraci. Zkoušeli jsme třeba i kryoterapii, po každém tréninku nohy ledujeme. A já sama je přemlouvám: Mám vás tak ráda, prosím, ještě mi chvíli poslužte. Bohužel, zatím se v závodním tempu moc nechytají. Už nevím, co ještě máme vyzkoušet.
Cuká to s vámi, když sledujete, jak ostatní vybíhají do závodu?
Jo, chtěla bych tam být s nimi. Tak si říkám, že když člověk hrozně moc chce, ten průběh léčby může urychlit. Musíte věřit a mít jasný cíl.
Ten se nachází v Koreji, že?
Snad to dopadne. Uvidíme. Nebo bude příští sezonu svěťák v Novém Městě.
  |
O víkendu jste zároveň na dálku nadšeně gratulovala kamarádce Veronice Zvařičové ke 3. místu ve druholigovém IBU Cupu.
Ta mi udělala velikou radost! Moc bych Verče přála, aby se dostala na olympiádu, letos pracovala úplně enormně, zasloužila by si to.
Před čtyřmi lety se při sjezdu na kolečkových lyžích srazila s autem, utrpěla těžká zranění a mnozí ji odepsali. Přesto to nevzdala. I její příběh tedy může být pro vás motivací?
To je pravda. Jak teď sama nemohu jít do plných, tak se i na vše, co Verča dokázala zvládnout, dívám ještě úplně jinak. Dva roky se potácela a dostávala z problémů, šlo o obrovský nápor na její psychiku. To by jen tak někdo nezvládl.
I vy jste v minulosti dokázala, že jste psychicky silná.
Pravda, něco jsem už přežila. Jednou i ta lýtka přece musí přestat bolet. Jestli chci na olympiádě něco předvádět, měla bych v lednu naskočit do svěťáku. Ale když to ani tehdy nepůjde, tak... proč si hrát na hrdinu?
