Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jaroš: Rakoncajova slova mě trochu zamrzela

Sport

  10:24
PRAHA - Není pochyb o tom, že žádný jiný český horolezec ve vysokých horách nedokázal tak úžasné věci jako oni dva. Josef Rakoncaj (60) a Radek Jaroš (47). Ten první stanul na osmi osmitisícovkách, přičemž dvakrát vystoupil na nejtěžší velehoru světa K2. Mimochodem před čtyřmi roky na její vrchol vylezl také Libor Uher. Teprve coby druhý Čech v historii. Jaroš zase stanul na dvanácti osmitisícovkách a udivuje i svými odvážnými sólovýstupy.

Horolezci Rakoncaj a Jaroš. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

Rakoncaj a Jaroš jsou bez diskuse mimořádné osobnosti. Vzájemně se sice respektují, ale že by si padali kolem krku, to zase ne. Když Jaroš začínal v dubnu expedici na Lhotse, Rakoncaj se v jednom časopisu nechal slyšet, že Jaroš dělá v Himálaji vysokohorskou turistiku, a dodal, že tzv. normálky, tedy klasické a relativně nejschůdnější cesty k vrcholu, ho prý nezajímaly. 

"Trochu mě Rakova slova zamrzela," komentoval Jaroš ve čtvrtek Rakoncajovy výroky. "Na druhou stranu jsem se i trochu usmál. O slovech Josky mě totiž informovala kámoška s dovětkem, že mi asi nikdy neodpustí, jak jsem mu kdysi na Everestu nesl batoh, když toho měl dost…"

"Nové logické, tedy pokud možno bezpečné cesty, už na osmitisícovkách neexistují," pokračoval. "Jsou už prostě vybrané… Samozřejmě že se ale někdy může objevit jakýsi terminátor a laťku posune zase dál, anebo blázen, který prokličkuje cestou, na níž několikrát denně padají séraky (ledovcové bloky na příčných trhlinách na povrchu ledovce)."

Jaroš povídal, že sice smeká klobouk před některými Rakoncajovými výkony, ale zároveň připomněl, že lezl v jiné době než on. "Dříve se do vysokých hor vydávaly početné expedice. I Rak byl členem italské Quoty 8000 a pak mezinárodní L’esprit d’Equipe. Éra před 20-30 roky se považovala v Himálaji za zlatou. Nabízela se tam totiž ještě řada volných logických směrů. A když přijela expedice do hor, výstup střídavě zajišťovali všichni její členové. Když ale člověk leze ve třech, dvou, nebo dokonce sám, je to o něčem naprosto jiném. Tehdy byla zkrátka jiná doba a lezlo se i jiným stylem."

Jaroš netvrdí, že výstup na Lhotse byl technicky extrémně obtížný: "Mně se ale sešla shoda blbých náhod, především mě brzdilo mizené počasí." Připustil také, že na Lhotse by se dalo teoreticky vystoupit i z východní strany. "Lezli tam před časem Rusové, přesněji početná ruská mašina. Byla to šílená cesta, kterou jedinec nemůže vylézt ani náhodou. Pokud není sebevražednej šílenec. A to já skutečně nejsem…"