Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Klid, je tam Dubák. To si říkali příznivci Slavie v osmdesátých letech, když hrozilo nebezpečí a na obranu týmu z Edenu se valila přesila v dresech soupeře.
Protože Miroslav Janů, to byla jistota. Ať už na místě pravého beka, anebo později v roli středního obránce čili šéfa obrany.
"Přímočarý, nebojácný, důrazný, poctivý hráč. Nechybělo mu sebevědomí, nezalekl se sebevětšího jména," vzpomíná na Miroslava Janů Milan Bokša, jehož novináři nazvali trenérským profesorem a který prošel řadou prvoligových a druholigových klubů.
"Jsou hráči, kteří mají tyhle vlastnosti taky, ale jakmile se jim něco nepovede, jsou poloviční. Mirek byl ale jiný, jeho zarputilost byla nekonečná. Navíc měl výhodu v tom, že uplatňoval svoji hru a nesnažil se o něco, co mu nebylo vlastní. Tím získával navrch i nad mnohem techničtějšími hráči," pokyvuje hlavou.
