Usedl jsem tedy s čajem a nedovoleně vyrobenou lihovinou a spustil pekelný přístroj. To jsem ale ještě netušil, že se stanu svědkem velmi pokleslého absurdního dramatu. Zprvu jsem předpokládal, že herci v rudých dresech mají být v Jablonci za hrdiny, nikoli za kašpárky, ale svými výkony mě brzy vyvedli z omylu a ukázali, že moderní umělecké pojetí je zde od toho, aby ustrnulé představy bořilo.
Jak vidí ligu... |
Zelení škrholové se snažili ze všech sil dostát svým rolím a ještě úspěšně napomáhali představitelům sparťanských hráčů dosáhnout dramatického efektu neviditelnosti. Nejednomu z nich se podařilo dovedně zmizet před zraky tisíců diváků, což jistě vyžaduje alespoň jiskru talentu.
Nicméně přes tyto neotřelé vizuální prvky zůstává po zhlédnutí zmíněné hořké taškařice v duši milovníka umění jistá pachuť. A nezmírní ji ani vybroušené vtipné dialogy, které během přenosu zaznívaly. Celé představení nelze totiž nazvat jinak než sparťanským odcházením, přičemž nesměle doufám, že se jednalo o jeho derniéru. Ale možná se mýlím. Třeba jsem příliš hříšný, abych pochopil jinotaje a narážky skrývající hlubší, mně unikající obsah díla.
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!