Jedny polské noviny věnující se výhradně nejkrásnějšímu sportu planety shrnuly domácí zápas Lechu Poznaň s našimi borci stručně a výstižně: "Sparta hrála tužku, Lech ještě větší." Obávám se, že takové hodnocení sedí i na všechna dosavadní vítězství rudých héroů od začátku ligového ročníku. (Jasné vítězství nad Ostravou je zatím pověstnou výjimkou.)
Páteční mač v Příbrami fanoušky fotbalu zcela jistě nenadchl. Já, jsa něco víc, tedy milovníkem božské Sparty, bych snad mohl velkomyslně přimhouřit jedno z očí a spokojit se s chudou výhrou, nicméně tak nečiním.
Proč? Protože chceme hrát Ligu mistrů, nebo ne? Tam s fádní kopanou těžko uspějeme, nemluvě o našich "standardních situacích", tj. situacích, kdy naši hráči standardně postávají a čekají na standardně nepřesnou přihrávku.
Laťku dokázala posunout ještě níž "posila" ztělesněná Vachouškem, kterého by v druhém poločase dokázala předběhnout i babka (tzv. "seniorka") se dvěma plně naloženými síťovkami. Jsem krutý, já vím. Ale taková je má láska.
Mimochodem, četl jsem, že se do Edenu vrátili fanoušci. A dostalo se jim spravedlivého trestu za jejich hřích - porážky Slavie. Ona je na světě přece jenom spravedlnost.
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
