Bohyně Fortuna si s plzeňáky frivolně zalaškovala, zahrála na struny jejich domýšlivosti, dodala jim chvilkový pocit důležitosti, aby je nakonec jako opupínkované čeledíny, kteří ji začali nudit, shodila z vrcholu ješitnosti do bahna reality. Až potud by bylo vše v pořádku.
Jenomže bohové panteonu jsou pěkní prevíti, Fortunu nevyjímaje. Tak se stalo, že letenští hrdinové, kteří se s odhodlaným pohledem vydali svést bitvu s barbarským kmenem na nevlídném severu, padli za oběť vrtochům téže proradné nadpozemské ženštiny.
Marně se rudí borci snažili v Teplicích zpřetrhat pouta osudu a urvat vytoužené tři body, které by je přiblížily zaslouženým výšinám. Pravda, první půlhodina byla z naší strany poněkud mátožnější, škarohlíd by snad dokonce řekl, že nic moc, ale právě díky tomu mohli vyniknout hráči, kteří se pokoušeli o výkon hodný jména Sparty jako např. Kamil Vacek nebo Vašek Kadlec.
Bohužel naše zadní voje uhranul démon Pidlovok, a tak jsme i přes naši kalokagathii, kterou jsme na hřišti záhy nesmlouvavě rozpoutali, doháněli dvoubrankový náskok barbarů. Nesložili jsme však zbraně a díky prozřetelnému střídání v nás stále doutnal oharek naděje, jenž dvakráte vzplanul, byv nakonec uhašen nemilosrdným hvizdem Charonovým. Nebylo nám souzeno v tomto boji zvítězit. Jak krutý jest úradek potměšilých bohů!
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
