Zřejmě proto, abychom to s tím optimismem nepřeháněli, připravili nám naši hoši v posledním podzimním kole takovou souhrnnou ukázku, čeho všeho jsou ještě schopní, respektive neschopní. Otázkou je, zda se kvůli tomu muselo do té Boleslavi jezdit – 3:1 nebo 3:0 kontumačně, to už snad není takový rozdíl, a ještě by se ušetřilo. A to je teď nejdůležitější.
Vůbec je pěkné, jak na nás fanoušky vedení týmu myslí. Hezky to ilustruje třeba zážitek z výjezdu na poslední mač, popsaný na webu slávistických ultras. Jeden z fandů líčí setkání s autobusem s hráči: "Trenér Petrouš otevřel se slovy – Co potřebujete? – odpovědí mu bylo jen to, aby už začali konečně hrát, na což nám odvětil – Aha, já myslel, že něco potřebujete."
Milý Michale, víme, že je to poněkud extravagantní přání. Trenéra fotbalového týmu, který se nachází v tabulce bod od sestupové příčky, musí nutně zaskočit, ale fakt by to nešlo? Co třeba pro začátek hrát opravdický fotbal alespoň v každém druhém zápase? To by přece mohl být rozumný kompromis a navíc v našem případě skutečně šokující novoroční předsevzetí. Nechte si to, kluci, projít hlavou, hrát fotbal fakt může být docela zábava…
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
