Konečně jsme se dočkali vítězství, gól vstřelil útočník, vzadu jsme proti – na české poměry – kvalitnímu soupeři udrželi nulu a v poli jsme protivníka bezpečně přehrávali. V neposlední řadě nám současný pohled na ligovou tabulku nemusí po dlouhé době způsobovat trauma.
Pátý flek není zatím nic moc, ale při dvoubodové ztrátě na špici to jde, a hlavně existují i mnohem, mnohem ostudnější místa. Třeba dvanácté. Přiznejme si sportovně, že i neštěstí (toho správného) jiného zaručeně potěší. A to nám dnes navíc můžou udělat radost ještě slovanští bratři Poláci z Poznaně.
Zdá se, že by skutečně mohly přijít alespoň o trochu lepší časy. Ovšem když už jsme u slovanských kořenů milovaného klubu, nezapomínejme spolu s klasikem Kollárem, že stále minimálně na severní tribuně bohužel stále platí: "... krásnohlasý zmužilých Slavianů kde se někdy ozýval, ai, oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk. A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil?"
Obávám se, že odpověď na Kollárovu otázku stejně jako on známe, neboť "času ten horší je člověk, jenž berlu železnou v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil". Ano, na tahu je stále vedení klubu. Doufejme, že jeho jednání s fanoušky přinesou již tento týden možnost ukončení bojkotu a po vítězství v Brně požene Slavii v Edenu proti Liberci za dalšími třemi body a na čelo tabulky opět plný stadion "zmužilých Slavianů".
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
