Můj nejkrásnější zážitek v sezoně. Pražské povstání slávistického lidu 5. května 2011. Okamžik, kdy roduvěrní sešívaní v Edenu ukázali, že fandění svému klubu není alternativa návštěvy kina, kde jde hlavně o to, aby nikdo při promítání nerušil šustěním sáčku s popcornem a nepřipravil se o hodnotné ceny v podobě barevné klíčenky od majitele biografu. Obrana slavné stoleté historie se nedá zobchodovat za jepičí úspěch v soutěži sodovkářů! Ať žije Slávy dcera: "Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil… A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil…? Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok…"
Můj nejhorší zážitek v sezoně. Podzim, zima, Sisák, Rosen, Doležal, Jarolím, všichni gaučoví, ufňukaní a ustrašení slávisté… Dobře: a taky jedno jediné utkání, kde Slavie zcela výjimečně ztratila na jaře všechny body se soupeřem, který si nezaslouží být ani jmenován.
Kdo z ligy mě nejvíc okouzlil? Martin Vaniak! Mladší kolegové fanoušci si zřejmě ani neuvědomují, že sledovali slávistickou legendu, o níž budou vyprávět ještě svým vnukům, stejně jako nám bylo vyprávěno našimi předky o dalších legendách, a proto už doživotně nemůžeme nikdy vyznávat jiné barvy, než je červená a bílá. Kromě Martina zaujali i všichni ti stateční kluci v červenobílém dresu, kteří ukázali, že Slavia je víc než peníze!!!
Co čekám od příští sezony? Titul! Může snad skutečný slávista před výkopem prvního zápasu odpovědět jinak?
Autor (42) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
