To by, opět ve srovnání s minulým ročníkem, mohlo stačit na pěkné čtrnácté místo, a tím pádem i na udržení v nejvyšší soutěži. Taky super! Začínám se ovšem bát, jestli to s tou pohostinností vůči klokanům už trochu nepřeháníme.
Sdílet s někým stadion je jedna věc, ale to musíme ze zdvořilosti ještě kopírovat jejich výsledky? Jasně, když si někoho pozvu (?) na návštěvu, není zrovna zdvořilé předvádět mu, o kolik jsem lepší, krásnější a bohatší, ale mělo by to všechno mít své meze.
Střízlivě vzato jsou ovšem dvě remízy u týmu, který se rozhodl jít do soutěže prakticky bez útočníků, nakonec vlastně úspěch. Co lepšího nás ostatně může letos ještě čekat? Časem se zřejmě na hřiště vrátí Hloušek a Naumov a... To je asi tak všechno. Zvykejme si proto raději, že drama do posledních vteřin asi přinese i takový mač s Ústím doma. Pardon, vlastně na neutrálním hřišti v Hazard Aréně.
Ale my zkušení slávističtí fanoušci víme navzdory tomu všemu, že hlavu věšet netřeba. Neuplyne víc než deset dvacet let a kapitán červenobílých opět hrdě nad hlavu mistrovský pohár pozvedne! Ano, nepřestávám být optimistou (sešívaného typu), každý slávista (předdůchodového věku) se této chvíle dočká! Hoši, děkujem předem...
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
