Pravdou však také je, že klokani snad ani jinak vyhrávat neumějí. Držet fanoušky v každém zápase v napětí až do posledního hvizdu rozhodčího je jejich specialitou. V záři zasloužené výhry by neměly zůstat nepovšimnuty některé nepochopitelnosti, které klokanímu národu servíruje kouč Hoftych. Tou největší záhadou je (ne)postavení Škody v základní jedenáctce.
V neděli šel na hřiště už ve 40. minutě, i v dalších zápasech je nasazovaný na poměrně dlouhé časové úseky, ale proč nehraje od začátku?! Je to přece náš nejlepší forvard! Děje se v kabině něco, o čem nevíme? Další záhada už s trenérem nesouvisí (i když, kdo ví). V Edenu, zdá se, skončila množstevní sleva na pivo. Dosavadní praxe (jedna pinta za pětatřicet, dvě za padesát) už platí jen do úvodního hvizdu.
Ve spojení s protikuřáckým fašismem na tribunách se návštěva stadionu stává utrpením i pro opravdu tolerantní fanoušky. Ale zpět k fotbalu. Pohled na tabulku je z našeho pohledu ucházející: máme o pět bodů víc než zoufalí chachaři, jen o bod méně než impotentní sešívaní a o šest bodů zaostáváme za namyšlenými rudými.
Uspokojení ale není na místě. V dalších dvou kolech hrajeme s oběma tonoucími z Moravy a je třeba bodovat naplno.
Autor (36) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.