K pátečnímu potupení Liberce však vedla trnitá cesta. Naši chlapci hráli v prvním poločase celkově ještě hůř než rudoši v Sokolově, útok byl ještě impotentnější než mají sešívaný a záložníci běhali ještě pomaleji než chachaři.
To všechno se však ve druhé pětačtyřicetiminutovce změnilo. Odstartovala to nejméně pravděpodobná událost v českém profesionálním fotbale – jakýsi Držík trefil volej zpoza vápna přesně a prudce k tyči. Slibuji, že už si příště budu pamatovat jeho jméno i tvář. Potom už šlo všechno hladce. Druhý hřebíček do liberecké rakvičky nadvakrát zatloukl Škodovka originálním způsobem – jen málokterý světový hráč umí poslat balon do tyče tak, aby se k němu vrátil a on mohl pohodlně skórovat...
Čtěte také |
A třetí gól? Taky paráda. Harťas udělal ze tří obránců solné sloupy a jen nezažranost jeho mladého spoluhráče Nešpora ho připravila o zápis do listiny střelců. V optimismu mě utvrzuje los dalších dvou kol. Nejprve jedeme v neděli do Olomouce, v dalším kole doma přivítáme rudochy, tedy druhý a třetí tým tabulky. To je skvělá příležitost ukrojit z jejich náskoku.
Třeba na Spartu přijde do Edenu víc diváků v zelenobílém než minulý pátek. Dva a půl tisíce je opravdu málo. Tento idiotský fanouškovský bojkot nás sráží na úroveň klubu kdysi známého jako Střížkov.
Autor (36) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.
