Můj nejkrásnější i nejhorší zážitek v sezoně. Gratulujeme hráčům Baníku. Kdyby byli placení za vynalézání způsobů, jak týrat fanoušky, byl by každý z nich dolarovým multimilionářem. Prohrát na rozloučenou doma 0:2 s Příbramí, to je kumšt. Hovořit o hře modrobílých nemá cenu, žádná nebyla.
Nejlepším zážitkem této sezony je bezpochyby její konec. Tak dlouhé a pečlivě dávkované utrpení, které končilo čtrnáctým místem, servíroval Baníček naposledy před deseti lety. A nejhorším zážitkem je sezona sama, v tom marasmu nelze vypíchnout bod, který by byl výrazně smutnější než jakýkoliv jiný. Nadstandardně bolí dvojzápas se Spartou – ani jeden bod, skóre 0:6, ani záblesk naděje.
Kdo z ligy mě nejvíc okouzlil? Ještě jednou gratulujeme do Plzně – nejen k titulu, ale i vkusu na obránce. Defenzivu mistra tvrdí dva hráči původem z Baníku, přičemž Rajtoral je podle každého soudného člověka (neplést s osobou, která trénuje reprezentaci) nejlepším pravým bekem ligy. On, Horváth a Lafata jsou nejlepšími hráči sezony.
Co čekám od příští sezony? Uvidíme, co ještě má pan Petera s klubem v úmyslu. Koho může letos prodat, když suverénně nejlepší hráč kádru Neves odchází zadarmo? Kam nás asi tak může přestěhovat, co asi vyroste místo našeho bazalského chrámu? Koupí konečně útočníka? Těžko odhadovat, co se v majitelově choré hlavě honí, čím nás pro příští rok překvapí. Prolejme raději nyní hrdla hektolitry pálenky, propijme se do zapomnění, vymažme si paměť třeba až do roku 2004. A o prázdninách se na Baník vraťme s láskou, kterou si zaslouží.
Autor (28) fandí Baníku, protože má bílé srdce a modrou krev.
