Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Sport

Jak jednat s hokejovými puberťáky? Experti: Přísnost ano, ale bez vulgarit

Marian Jelínek, hokejový trenér. foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Český hokej řeší případ brněnského trenéra mládeže Martina Stloukala, jenž se proslavil na sociálních sítích zveřejněným audiozáznamem proslovu směrem k dorostencům. A veřejnost probírá, jestli byla jeho slova v normě, nebo za hranou.
  5:00

„Je potřeba se koukat na celou záležitost v mnoha rovinách. Poselství, které chtěl trenér předat, nebylo špatné. Druhá věc je ta forma. Je důležité si uvědomit, že máme zodpovědnost za to, v jakém prostředí mládež vyrůstá,“ reaguje Marian Jelínek, hokejový trenér a psycholog v jednom.

Zároveň však zdůrazňuje: „Na druhou stranu trenér potřebuje ty kluky dostat z komfortní zóny. Musí je vyndat z blahobytu, v kterém v současné době žijou.“

Osmiminutový proslov Martina Stloukala na papíře budí rozpaky a lze o jeho přístupu polemizovat. Pokud si však člověk poslechne záznam a tón jeho hlasu, pak není těžké se dovtípit, že nebyl zlý. Nebudí dojem, že by šlo o trenéra-tyrana. Spíš to působí jako záměr jak hráče probrat.

Marián Jelínek.

„Každý jsme jiný a není to jednoduché,“ říká známý mládežnický kouč Zbyněk Zavadil, jenž vychoval řadu borců jako Tomáše Vlasáka nebo Jaroslava Bednáře a který v současné době připravuje na individuálních trénincích největší hvězdy včetně Davida Pastrňáka.

„Mládež je dneska trošku rozmazlená,“ praví otevřeně. „Podívejte se, kolik kluků pozdraví vrátného, když přijdou na zimák. Nedávno jsem říkal Jágrovi: Jardo, dneska mají děti všechno. Já jim to přeju, ale jejich morálka není růžová. A Jarda mi přitakal. Tenhle problém se netýká jen hokeje.“

Podle Zavadila vymizely především pokora a skromnost, která často chybí i malým hokejistům. Řada z nich si už ve dvanácti, čtrnácti letech myslí, že jsou velká hvězda. V tu chvíli je složitější najít cestu, jak hokejové puberťáky usměrnit.

Budou vás brát, když s nimi budete mluvit jako s dospělými? Když budete trpělivě a v klidu používat logické argumenty? Nebo spíš pomohou emoce a důraz?

„Celý proslov jsem slyšel a nejde o nic výjimečného. Motám se v kabinách 28 let a můžu vám říct, že tohle byl oproti dobám hlubokého socialismu ještě slabý odvar. Podle současných norem byla tehdy šikana relativně častá. Mazáci vůči mladým, trenér se s vámi nemazal, klidně jste dostal hokejkou přes zadek. To si dneska vůbec nedovedeme představit,“ vypráví Jelínek.

Posun je zřejmý, otázka je ovšem, kde je hranice. Hokej je přece pořád hra pro pořádné chlapy a ostřejší slovo sem tam k němu prostě patří. „Děti mají určité limity a je potřeba je posouvat. Pan Stloukal zvolil tento způsob. Nemůžu říct, že by obsahově nebyl správný, jenom nejsem zastáncem vulgarit.“

S tím souhlasí i Zavadil, jenž se trénování věnuje už dlouhých padesát let, takže je povolán vyslovit názor. „Trenér to má těžké, ale v životě jsem žádnému klukovi neřekl, že je pitomej. Obsah byl v pořádku, ale měla by se udržet míra.“

Takže kudy vede cesta ven? Zavadil trvá na přísnosti se zachováním slušnosti. Jelínek zase navrhuje zavést na školách nový předmět, který by učil mládež pracovat se svými subjektivními světy.

„Musí pochopit, že bez vystoupení z komfortní zóny se neposunou. Je to o práci se stresy, úzkostí. Už jsme posunuli hranici frustrační tolerance tak daleko, že de facto sebemenší věc, která se dotkne komfortní zóny, budí ohromné negace mezi rodiči. Přitom právě takové emoční šoky by mohly pomoct. Jde jen o tu formu,“ uzavírá Jelínek.