Jak jste přijal informaci o tom, že ČOV uvažuje o vás jako vlajkonoši? A kdy jste se o tom dozvěděl poprvé?
Poprvé jsem o tom byl informovaný, když jsem byl v Praze před ruským turnajem (prosincový turnaj EHT Channel One Cup, pozn. redakce). A samozřejmě jsem řekl, že by to pro mě byla obrovská pocta a od té chvíle jsem to již dále neřešil.
Takže jste neuvažoval, že byste to případně odmítl?
To jsou věci, o kterých ani nemůžete přemýšlet. Určitě ne.
JÁGROVA MISE VE VANCOUVERU ZAČÍNÁ |
Těšíte se na zahajovací ceremoniál? Zažijete ho poprvé v kariéře.
Ano, bude to pro mě nové, předtím jsem jezdil vždy z NHL. Vůbec si nedovedu představit jak to bude probíhat. Viděl jsem v televizi jiné olympijské ceremoniály, ale naživo to bude jiné. Určitě to bude dlouhé a náročně.
Budete trénovat úsměv na to zahájení?
Myslíte takto?(A předvádí několik úsměvů)... Myslím, že je to dobrý trénink.
Určitě! I pan Dvořák (šéf české olympijské mise, pozn. redakce), říkal, že díky vám by českou výpravu mohli zabírat při zahájení delší dobu?
Uvidíme.
Bude to v něčem náročnější, než na ledě?
Myslíte ta vlajka? To nevím (směje se). Ne, určitě jde v tomto případě především o národní hrdost, o velkou poctu. Náročnější to může být jen v tom, že nejsem zvyklý někde dvě hodiny jen čekat, ale to je asi jediný. Nevíte co bude, kdy to začne, jestli se něco stane.
Ale to zahájení bude v hale, takže nebude ani mrznout...
…Tak tam snad nebude až taková zima, ne? Podívejte, v Omsku bylo i minus čtyřicet, mne už nic nepřekvapí. Já na ten ceremoniál mohu jít klidně v tričku (opět se směje).
Jak se těšíte do vládního speciálu?
Já hlavně doufám, že budu v letadle spát. Ale určitě jsem zvědavý, bude to pro mě také novinka.
Vypadáte proti pondělnímu příletu z Ruska odpočatý, proběhl ty čtyři dny v Česku, jak jste si naplánoval?
Já jsem byl hlavně unavený, protože jsem nespal tu noc před odletem do Prahy. A hlavně ty poslední dny jsme měli hodně náročný program, takže z toho jsem byl hodně unavený. Přiletěl jsem sem, pořádně se vyspal, což je pro mě nejdůležitější a ani tréninků moc nebylo. Hlavně ty tréninky byly s jinou chutí, mohl jsem trénovat podle sebe a to je hned znát. Takže vše proběhlo podle plánu.
Jste zvědavý nebo máte obavy, jak se vám bude dařit na užším kluzišti?
Nenazval bych to zvědavostí nebo obavami. Nevím, jak bych to nazval. Každý sportovec, když reprezentuje svoji zem nebo sám sebe, chce odevzdat stoprocentní výkon. A nejen sportovec, ale i vy novináři to máte stejné. Takže pokud budu mít z něčeho obavy, tak maximálně z toho, abych byl co nejvíce platný pro tým.
Když mluvíte o reprezentování sama sebe, berete olympijský turnaj i jako možnost se ukázat zámoří? Mluví se o vašem návratu do NHL.
Abych byl upřímný, podobné věci mě vůbec nezajímají. To jde mimo mne. Já si nemyslím, že jsem tak špatný hokejista, že bych nemohl hrát ve třetí nebo čtvrté lajně. Takže o něco podobného mi nejde. Jediný důvod proč tam jedu, je ten, že to možná bude můj poslední nebo také největší turnaj v mé kariéře, a nechci zklamat. Rozdíl oproti předchozím turnajům je ten, že tam nejedu jako hlavní hráč, ale jako pomocník. Pokud tomu tak bude, budu z toho mít radost a bude to správné. Přeji si, aby se to těm klukům povedlo.
A kdo by měl být tím hlavním tahounem?
To je podle jasné. Máme v týmu Eliáše, Havláta, kteří jsou v ideálním věku. Co očekávat ode mě čtyřicetiletého hokejisty? To by byla asi hloupost.
Ale přesto všichni budou zvědavi hlavně na Jágra, bude se od vás čekat mezi fanoušky nejvíce.
Jasně, to je pravda. Ale myslím si, že je to hodně zkreslené vámi novináři. Realita je úplně někde jinde. Je sice krásné, co píšete, ale já sám vím nejlépe, jaký jsem hokejista a co od sebe mohu očekávat, čeho jsem schopný. Už nejsem ten Jágr z před deseti let, kdy jsem měl pocit, že jsem lepší než devadesát procent hokejistů na světě. Ale ta doba je pryč.
Na koho z českých spoluhráčů se nejvíce těšíte?
Určitě na všechny. Ale většina hráčů jezdí v létě domů, takže se samozřejmě vídáme.
Během olympiády (15. února, pozn. redakce) oslavíte osmatřicáté narozeniny. Očekáváte nějakou oslavu, dárky?
Já jsem nikdy narozeniny neslavil. Není to pro mě důležité. Ještě neslavím padesátiny.
Jak vidíte sílu českého týmu a šance na úspěch?
Musíme být realisté. Každý sportovec chce vyhrávat. A byli bychom alibisté, kdybychom tvrdili něco jiného. Pokud tam nepojedeme s největšími ambicemi, tak nemá cenu tam jezdit. Na druhou stranu je jasné, že nejedeme do Vancouveru jako hlavní favorité, na papíře jsou favority úplně jiné týmy. Ale jen jména vám zápas nevyhrají. Je důležitá atmosféra v týmu, vztahy, aby v ten nejdůležitější okamžik vše klaplo. Nevěřím tomu, že můžeme Kanadu nebo Rusko pravidelně porážet, ale věřím, že je můžeme porazit. A proč by to nemohlo být zrovna na olympiádě? A kdo byl před zápasem favoritem nebo ne, to už nikoho nezajímá. Všechny zajímá jen vítězství.
Je pro vás výhoda, že tentokrát letíte z Evropy a budete mít dost času na aklimatizaci?
Spíše ne. Já bych radši hrál patnáctého a hned druhý den nastoupil na olympiádě. Být v tom rytmu, je mnohem lepší, zvláště, když je to vlastně bez velkých přeletů. Pro mě je těch deset dnů bez pravidelného tréninku doslova zabiják. Myslím, že je spíše nevýhoda nás hráčů z Evropy. Ale první zápas není důležitý, my tam nejedeme vyhrát první zápas, ale vyhrát ten poslední.
Takže kdybyste prohráli derby se Slovenskem, tak by vám to nevadilo?
To jsem nemyslel (směje se). Myslel jsem to tak, že když si můžete vybrat, zda vyhrát první nebo poslední zápas, tak je lepší vyhrát ten poslední. To totiž znamená, že jste vítěz.
Anebo také třetí...
...Jakto? No vlastně, ono se hraje na olympiádě pořád ještě o třetí místo? Nemohli by dát tu medaili oběma? To je hrůza.
Jak vlastně vnímáte nový a trochu specifický systém olympijského hokejového turnaje?
Máte pravdu, že specifický, ale myslím, že je spravedlivější než ty ostatní. Protože když vyhrajete všechny zápasy ve skupině, máte jistý postup do čtvrtfinále a den navíc na odpočinek. Dříve v těch prvních duelech ve skupinách o nich nešlo, teď je každý zápas důležitý.
Pan Růžička uvažoval, že vás chce vyzkoušet i s Červenkou. Vy jste si spolupráci již vyzkoušeli v jednom zápase. Jak se vám s ním hrálo?
Je pravda, že už jsme spolu hráli, ale právě, že to byl jen jeden zápas. Takže to vůbec nic neznamená. Budou to jiní soupeři, jiné kluziště. A podle mne bude rozhodovat síla všech pětek, ne jen síla jednoho útoku. Takže to nyní příliš neřeším.
Půjdete hned po příletu do postele nebo na led?
Na led určitě ne. Uvidíme, kdy přiletíme (Ve Vancouveru by měl vládní speciál přistát kolem sedmé hodiny večer místního času). Ale víte jak je to s těmi českými letadly (usmívá se). Záleží na tom, kdy se dostaneme do vesnice, ale pokud to bude možné rád bych si šel zacvičit, protáhnout se.
