„Velmi technický, dobře se pohybující. Zkušený,“ hodnotil jej český kapitán Jaroslav Navrátil.
Při vší úctě ke zbylým Izraelcům, co se připravují na porubské antuce – pokud Češi přetlačí 33letého Selu, mají (téměř) vyhráno.
Najít podobného hráče trvalo Svaté zemi ještě déle než putování z Egypta. Sela se v největším laufu v roce 2009 dostal na 29. místo žebříčku ATP, což bylo pro Izrael průlomové. Ve Wimbledonu prošel do 4.kola a fanoušci na něj v hebrejštině v All England Clubu pěli ódy přirovnávající jeho tažení ke skutkům krále Davida.
Davis Cup v OstravěČesko po sestupu z elitní skupiny hraje evropsko-africkou zónu a ve 2. kole vyzve v pátek a v sobotu Izrael. Hraje se v hale v Ostravě-Porubě, českou nominaci tvoří Jiří Veselý, Adam Pavlásek, Václav Šafránek, Lukáš Rosol a Roman Jebavý. |
„Na něco takového se u nás doma čekalo dlouho,“ řekl tehdy Sela, pro nějž tento počin zůstává grandslamovým maximem.
A platná zůstávají i jeho jiná slova: „Nemáme skoro žádné talenty. A bývalí hráči nepůsobí v tenisu, takže nám chybí i lepší know-how.“
Sela je aktuálně 98. hráčem světa, za ním dlí pusto jako v Negevské poušti (276. Lešem, 482. Smilansky). A průkopníkem se stal podmínkám navzdory.
Jeho rodiče jsou Rumuni, kteří se přestěhovali do Izraele. Žádná vyšší střední třída; táta řidič autobusu, máma zdravotní sestra. Malý David (nyní řečený Dudi) chytil raketu do ruček ve dvou letech a brzy bušil do míčků. Tak slibně – jenže co s ním v Izraeli?
Mysleli jsme na Iona Tiriaca, ale známí nám řekli, že děti nebere. Pak jsme chtěli, aby šel k Iliemu Nastasemu, ale řekli nám, že opouští Rumunsko. Tak jsme to vzdali,“ vzpomínala jeho máma Ana na snahy začlenit synka do tenisově vyspělejší původní vlasti.
A tak mířil jinudy.
Učil se v Izraeli a poté v Rakousku a ve Francii. Málem to nestačilo, docházely peníze a sponzoři se nehlásili. Sela v 18 vyhrával challengery, ale rodinný přítel Sebastian Adams žehral: „Tenis je jako formule 1. Pokud nemáte zázemí, nemůžete uspět.“
Nakonec to nevysoký zarputilec z města Kirjat Šmona zvládl. Kvůli sportu nemusel na vojnu, ale to na jeho patriotismu nic nemění, naopak - v letos zveřejněném dotazníku ATP byla z Izraele jeho nejoblíbenější kniha (The Brain), seriál (Fauda), fotbalový klub (Kirjat Šmona, společně s Manchesterem United) i politik (Jicchak Rabin).
Nejvíce se proslavil tím, když si po prohraném duelu s Johnem Isnerem v Bogotě přinesl k síti židličku, aby se svými 175 centimetry mohl pogratulovat obrovi jako rovný rovnému. Kariéru už spíše dohrává, tím víc mu záleží na reprezentaci.
„Nejvíc času teď trávím s dětmi,“ popsal. „Paní pracuje, takže když jsem doma v Izraeli, je ze mě chůva. Trénuju hodinu - a je to.“
I proto přemýšlí, co dál. A má jasno. „Chci se věnovat tenisu. Být trenérem, rozvíjet izraelské hráče,“ touží po dalších krajanech v elitní stovce. Což aktuálně vypadá jako starozákonní zázrak; jen dobře pro Čechy.
