"Bylo to krásný a povedený. Vůbec mě to nepřekvapuje, protože to byli oba dva takoví hokejisti a ikony, skvělí kamarádi. Nepřekvapilo mě, že byl vyprodaný stadion a kolik se tady sešlo kluků. Pro každého to byl zážitek, všichni se toho rádi zúčastnili a byli součástí takové krásné rozlučky," řekl novinářům Hašek, který oblékl dres Guma teamu.
Pětačtyřicetiletá chytající legenda ocenila kariérou obou litvínovských odchovanců. "Neznám je od malička, ale byl jsem s nimi v nároďáku. S Jirkou jsme byl ještě chvíli v Detroitu, kdy jsme spolu mohli zvednout Stanley Cup. Každý je trošku jiný, ale oba dva jsou kluci, kteří hokeji dávali všechno. Táhl je jeden cíl a to být co nejlepší. Byli vynikající týmoví hráči, dělali všechno pro mužstvo," prohlásil Hašek.
Ani jej nemrzelo, že nemohl na led. "Mrzí mě, že jsem zraněnej, ale když tady byl člověk s klukama na střídačce, tak to je vcelku jedno. Hlavně, že jsem tady byl. Užil jsem si to, člověk tady aspoň slyšel ty hlášky, to co k tomu patří. Bylo príma se sejít s klukama, které jsem třeba neviděl dvacet let. Takové setkání je vždycky příjemné," doplnil Hašek.
Doufá, že brzy bude zase připraven chytat. "Trošku to bolí, kost je naštípnutá. Mělo by to trvat jeden až dva týdny. Normálně chodím na led, bruslím si, dělám si svoje cvičení. Je to nudný, když člověk nemůže chytat, ale věřím, že do čtrnácti dnů budu zdravý," dodal Hašek.
Jágr si také exhibici užil, ale rozhodně by nechtěl být v nejbližší době sám hlavním aktérem podobné rozlučky. "Jsou skoro stejně staří, já jsem jen o rok mladší. Začínali jsme spolu v národních týmech. Ale ještě bych to zažít nechtěl. Je to sice hezký, ale už se vrátit nikdy nemůžeš. Já doufám, že ještě pár let vydržím. Je to pro ně úžasný, ale zítra přijdou a už nehrajou," prohlásil Jágr.
S Reichelem a Robertem Holíkem utvořili ještě jako teenageři reprezentační útok obrovských českých nadějí. "S Robertem to bylo hlavně ze začátku naší kariéry. Byl to asi největší zážitek, když jsme hráli jedna lajna, mně bylo osmnáct a jim devatenáct. Hráli jsme doma proti Calgary. S Jirkou jsem toho odehrál daleko víc, jak v nároďáku na klubové úrovni v Americe," podotkl osmatřicetiletý nejproduktivnější Evropan v historii NHL.
U Reichla viděl jako hlavní přednost jeho typickou tvrdou střelu. "Je to velká rána a nápřah není velký, něco mezi příklepem a golfákem. Je to hrozně účinný, protože je to rána a není to vidět," řekl Jágr a u Šlégra ocenil jeho sílu. "Guma má na sobě jen svaly. Ale já bych si od nich to nejlepší nevzal, protože já věřím tomu, že když si člověk něco vezme, tak něco ztratí. Nemůžeš pořád jen brát." Ze Slovenska zavítali na rozlučku Zdeno Chára a Žigmund Pálffy, kteří hráli s Reichlem v New Yorku Islanders. "Takovou rozlučku si zaslouží. Jsou to vynikající hokejisti a osobnosti. Velmi rád jsem tuto nabídku od Roberta přijal. Máme spolu skvělé vzpomínky z Islanders a jsem velmi rád, že jsem s ním mohl hrát," prohlásil Pálffy, který se rozhoduje, kde bude působit po svém konci ve Skalici.
Zatím netuší, kde bude pokračovat. "Čekám na něco, co se objeví. Moc to ale nepospíchá. Ještě chci určitě rok hrát," řekl osmatřicetiletý kanonýr, jehož jméno bylo spojováno ve spekulacích i s týmem HC Lev, jehož projekt s KHL v Popradu krachnul. "Na to jsem nečekal. Bylo to trošku takové dramatické. Prostě tak se neskládá tým, je to takové divné," dodal Pálffy.
