Jednasedmdesátiletého Holíka neuspokojivý výsledek na hrách nepřekvapil. "Řekl bych, že to odpovídá stavu našeho hokeje, to akorát novináři furt psali, že tam máme super hráče, legendy. Všichni pořád nadávají na (trenéra) Hadamczika, ale ten přece hraje s tím, co má, nezvýší kvalitu hráčů," řekl Holík.
ČTĚTE K TÉMATU |
Nejvíce se mu zamlouvaly výkony hráčů, kteří by měli reprezentaci v příštích letech táhnout - Davida Krejčího či Jakuba Voráčka. "A také Paláta, když zrovna hrál. Já to vidím tak, že i v Naganu jsme měli ten tým podobný a určitě nebyl favoritem, ale měli jsme Haška... A s Haškem bychom letos možná vyhráli taky, ale to byl tak výjimečný brankář, že takový tu nejspíš už nikdy nebude," domnívá se Holík.
O možné síle týmu ho neutvrdila ani osmifinálová výhra nad Slovenskem, jediným soupeřem kromě Lotyšska, jehož Češi v Soči přemohli. "To si říkáme my, že jsme porazili silný tým, ale já Slováky za silný tým nepovažuju," zdůraznil Holík. "Porazilo nás Švédsko i Švýcarsko, USA s Kanadou, to už je pak úplně někde jinde," doplnil Holík.
Odstrašující mládež
Vše z jeho pohledu začíná u práce mládeží. "V ničem jiném to nevidím. Stačí se podívat na Američany, jak tam práci s mladými zlepšili a teď už vyhrávají nebo hrají alespoň finále na všech mládežnických turnajích. My tady ale děláme hokej jinak. Pořád hrozně jemně, s protekcí. Vím, jak se dělá mládež v Americe a jak se dělá tady. Prostě tady jsme měkký," porovnával Holík.
Ani náznak optimismu v něm nevyvolává snaha vedení českého hokeje z posledních let práci s mládeží zlepšit. "Co tam Lener říká a píše...," zpochybnil Holík víru svazového šéftrenéra, že tato práce přinese v průběhu let výsledky.
"Tady to řídí rodiče a manažeři oddílů. Je tu často slyšet 'to my nebudeme dělat', protože manažeři a tatínkové to nedopustí. Tady si každej tatínek myslí, že jeho hráč je ten nejlepší a nemusí pro to dál už nic dělat a obětovat. Ale třeba můj vnuk v Americe se dostal na draftu do Red Deeru a musel se tam odstěhovat," porovnal otec dlouholetého hráče NHL Roberta Holíka.
Jaroslav Holík s protézou
"Když hraje junior někde venku, musí k tomu taky pořádně chodit do školy. Jak mi hlásil vnuk; přestože se vrátil ze zápasu ve čtyři ráno, hlídal si, abychom ho v půl osmé vzbudili a byl včas ve škole. Protože jinak by následně dva zápasy nehrál. Tady se k tomu řekne, že to nejde dělat dohromady," vysvětlil Holík.
Z jeho pohledu to vše je možné kombinovat i v tuzemsku. "Není přece možné, aby hráč dopoledne odtrénoval a tím to pro něho hasnulo a měl už jen starosti, jak půjde odpoledne na kafíčko," zlobí se kouč juniorských mistrů světa z let 2000 a 2001. "Dobře vím, že byla jiná doba, ale mám tři maturity, vysokou a hrál jsem vynikající hokej. A všechno to šlo," dodal.
Štve ho současná doba jako taková. "A to hodně. Každou chvíli čtete, jak si žák dovolí na učitele, to se pak promítá i do sportu," domnívá se Holík. "Ono to ale není jen v hokeji, to je to samé ve fotbalu a jinde. Hráči nejsou, neumíme je vychovat. Když už se ti jedinci najdou, tak jdou ven, jak to jen jde," řekl Holík.
Růžička měl to samé, ještě o čtyři roky mladší
V té souvislosti připomněl i příklad Tomáše Plekance, jenž na svou šanci v NHL trpělivě čekal tři roky v AHL v Hamiltonu. "Osobně mám Tomáše hrozně rád. A asi není jen tak, když takový hráč řekne, že tím vším si člověk musí projít v zámoří, aby poznal, o čem to doopravdy je," řekl Holík. "Tady je to všechno hrozně snadný," podotkl Holík.
Na olympiádě ho s ohledem na individuální zlepšení zaujal biatlon. "Je vidět, že poctivou prací to jde dokázat. To samé bylo v případech Jágra, Reichla a dalších v hokeji. Líbí se mi třeba přístup atletky Hejnové nebo teď i biatlonistky Soukalové, který jdou trénovat radši k chlapům, aby se posouvaly pořád někam dál," ocenil Holík.
Řešením pro něho není ani změna na postu reprezentačního trenéra. "Lojza (Hadamczik) by byl hloupý, kdyby to vzdal sám. Žádné jiné hráče nemá. Růžička měl tyhle samé hráče k dispozici ve Vancouveru, ale o čtyři roky mladší. A neuhrál taky nic," uzavřel Holík.
