Nikdy nebyl reprezentační kouč Alois Hadamczik tak blízko touženému zlatu. Nikdy, třebaže to pět let nazpět dotáhl až do finále.
"Kdybychom odsud neodvezli medaili, byl bych hodně zklamaný," přiznal trenér po turnaji. "Ale stejně je to kruté - z devíti zápasů prohrajete jednou a nemůžete bojovat o zlato."
Letos totiž měl k dispozici tým, který od samého začátku udivoval hokejový svět. Svým talentem, svým umem. Svou sebedůvěrou a odhodláním.
Tahle parta každým dalším vítězstvím stavěla stále větší část národa na nohy. A za humny v Bratislavě se rozjela hokejová párty v téměř domácím prostředí.
Ondřej Pavelec se stal jedním ze strůjců bronzového úspěchu.
Se skvělým gólmanem Ondřejem Pavelcem. Se silnou úderností všech čtyř formací a s Jaromírem Jágrem v té nejlepší formě.
Slavné číslo 68 znovu plnilo titulky a strhávalo na sebe pozornost. Nejen tím, že po večerech trénovalo navíc, nýbrž i svou produktivitou. Jágr sbíral jeden kanadský bod za druhým a třeba klíčové čtvrtfinále s USA sám rozhodl hattrickem, prvním za národní tým. Poprvé byl na konci turnaje vyhlášen i nejlepším forvardem.
Nejen Jágr psal však příběh letošního šampionátu...
Pro Slováky to měl být návrat na výslunní, jenže místo toho před vlastními fanoušky vyhořeli a počtvrté v řadě nehráli ani čtvrtfinále. Finský mladík Mikael Granlund zase předvedl gólovou fintu století a jeho tým pak ukončil 16leté čekání na titul.
Na jediné Švédy Češi v semifinále nestačili, ale chuť si spravili vítěznou tečkou v utkání útěchy - a nemohla chutnat sladčeji.
Byl to totiž druhý triumf nad sbornou za jediný týden. Přitom právě Rusové s Jevgenijem Arťuchinem vyvolali uprostřed turnaje vlnu divokých emocí.
Napínavou přestřelku o bronz okořenil Karel Rachůnek, když se zákeřným obrem vyrazil po jednom ze soubojů plexisklo. Útočník Jan Marek zase pojistil vítězství důležitým gólem v závěru utkání.
Byly to jejich poslední velké momenty za národní tým. V tom radostném čase to jen těžko někdo tušil...
