„Už na rozbruslení jsem zaznamenal, jak trénujou ty svoje pohyby. Byly sladěné jako akvabely,“ pravil útočník Roman Červenka o výpravě zvané Armáda krásek, kterou k sousedům na sportovní slavnost vypustil vůdce Kim Čong-un.
Právě asi 150 dívek v bílých čepičkách spoluvytvářelo jedinečnou atmosféru utkání.
Kangnung Hockey Center z výšky vypadá jako vybroušený drahokam a zevnitř jako mnoho jiných sportovních arén v Evropě a Severní Americe. Pod stropem obří těleso s časomírou a obrazovkami. Tribuny pro deset tisíc návštěvníků.
Severokorejské fanynky na olympijském hokeji.
Co ho nejvíc odlišuje od příbuzných stavení v NHL či třeba v české extralize, je chování obecenstva.
Nadšené. Hlasité. A někdy pro našince třeba ne úplně pochopitelné. „Lidi třeba začali ječet, když Korejci nahodili puk do naší třetiny,“ divil se Červenka. „Někdy to podle rámusu vypadalo, že mají nějakou megašanci, přitom to zase tak horké nebylo. Jinak fandili parádně.“
Skandovali. Pakliže se jim něco nezamlouvalo, bučeli jako sportovní publikum v Severní Americe. Stoupalo-li napětí, vzduch rozčíslo ryčné pištění. „Bylo úsměvné, když diváci řvali a vstávali, ještě než Korejci vystřelili na branku,“ postřehl kouč Josef Jandač. „Každopádně se mi líbilo, jak bylo živo. Zápas pak člověka mnohem víc strhne.“
 |
„Prostě zápas v Asii, výborný zážitek,“ řekl brankář Pavel Francouz. „V Šanghaji se při našem mači KHL stejně hlasitě aplaudovalo, když jsme dali gól my i domácí.“
Kouzelná chvíle nastala o druhé přestávce, kdy utichly moderní hity z reproduktorů. Sólo měla zpívající „Armáda krásek“, oblečená do červeno-modro-bílých úborů, a několik tanečnic v kostýmech. Při něm jim Jihokorejci několikrát vřele zatleskali.
Reprezentantky mocnosti hrozící jaderným útokem se zase zapojovaly do vlny, která obíhala po hledišti, a najednou nepřipomínaly roboty.
A ještě jeden moment zaujal.
„Bylo super, jak se korejští hráči po utkání klaněli fanouškům,“ žasl Francouz. „Něco podobného jsem nikdy neviděl.“
