Co se v závěru stalo? Málem jste promrhali čtyřgólový náskok.
Odehráli jsme to špatně, beci lezli po držce, útočníci jim nepomáhali. Těch posledních osm minut bylo z naší strany špatných.
Byla to ztráta koncentrace?
Jo, říkali jsme si, že trochu pošetříme síly, chtěli jsme to hrát jednoduše. Ale udělali jsme několik faulů a dostali soupeře zpět do hry.
Počítal jste si v hlavě, aby závěrečné minuty rychle utekly?
Furt jsem na tabuli koukal. A pořádto neběhalo. Šel jsem na led, byl tam asi minutu, a když jsem přijel na střídačku, tak zmizelo dvacet sekund... Ale takhle je to vždy. Nebýt těch posledních osm minut, byl by to pro nás super zápas. Takhle nás zbytečně stál ještě hodně sil.
Nevybavíte si podobný zápas?
Nechci říct, že se mi v něčem vrátily vzpomínky, ale bylo to 6:2 a najednou 6:5. My se nedostali za půlku. Fakt jsem se bál, že ten vyrovnávací gól ještě dostaneme. Pardubice měly fazónu, strkaly si to.
A zachránila vás i tyčka...
Vidíte, to ani nevím.
Překvapuje vás ve finále ta spousta branek?
Ano. Jsme rádi, že to tam padá, na druhou stranu nejsme zvyklí, že jich je tolik dostáváme. Na tohle se musíme doma zaměřit.
Bude to v Brně jiný zápas?
Já myslel, že už v úterý to bude jiné a vidíte, ono ne... Jenže lidi to baví, tak ať řvou, ať si tohle užívají. Je to přece oslava hokeje. A pokud to bude s dobrým koncem pro nás, tak to taky skousneme.
