Jenže se to tak úplně nepovedlo.
Jistě, pouhých sedm pozitivních testů na zakázané látky vzbuzuje dojem, že šlo o mimořádně čisté hry. Alespoň zatím. Jen vzpomeňme, kolik podvodníků dodatečně odhalilo až zpětné testování vzorků z Pekingu 2008 a Londýna 2012.
Aby bylo zamezeno manipulacím ze Soči, monitorovaly tentokrát kamery všechna kritická místa, kde se vzorky pohybovaly a skladovaly.
„Nedošlo k žádnému podezření na úmyslnou manipulaci. To je posun,“ vyzdvihuje Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.
Problém však spočíval jinde.
Po zprávě Světové antidopingové agentury WADA na něj nyní upozorňuje rovněž zpráva nezávislého týmu pozorovatelů, který v Riu antidopingové operace sledoval.
Oč šlo? Na hrách nebylo dost kontrolorů ani jejich pomocníků. A mnozí z těch, kteří tu pracovali, pořádně nevěděli, co mají dělat.
Kontrakt se společností, jež měla dodat specialisty pro krevní testy, nepochopitelně vypršel těsně před zahájením olympijských bojů. Chaoticky se sháněla náhrada.
Organizátoři zároveň kvůli „díře“ v rozpočtu seškrtali celkový počet dobrovolníků na hrách, ze 70 000 na 56 000. Tím pádem také snížili počet těch, kteří byli k ruce antidopingovým pracovníkům.
Navíc mnozí z těchto dobrovolníků si jen vyzvedli uniformy a už se neukázali. Případně zmizeli poté, co si zašli na oběd zdarma.
Nejhorší organizace?
Vytratili se dokonce i někteří komisaři najatí ze zahraničí. Předčasně odcestovali poté, co byli nuceni přejíždět mezi sportovišti taxíky, které si sami platili, protože jim organizátoři nezajistili přepravu.
Pomocný personál pracující se vzorky často neabsolvoval požadované školení a zjevně tápal.
Více než 200 vzorků bylo nepoužitelných, protože obsahovaly nedostatečné množství moči.
V olympijské vesnici se oproti plánu realizovalo až o 50 procent testů méně, protože některé sportovce se nepodařilo najít. Exemplárním selháním se zde stala aféra, kdy komisař suverénně odebral moč keňskému kouči Anzrahovi, jenž se vydával za výrazně mladšího běžce Rotiche.
Během testování si po „zakázaných“ oblastech vesele korzovali i mnozí neoprávnění lidé, což posléze přiznali sami organizátoři her.
Ředitel komunikace Mario Andrada uvedl: „Nevycvičení dobrovolníci způsobili, že některé prostory nebyly dostatečně střežené. Ovšem rychle jsme zjednali nápravu.“
Jeden ze zkušených bojovníků proti dopingu, objíždějící vrcholné sportovní akce, pro britský list Telegraph řekl: „Šlo o nejhorší organizace antidopingových testů, co jsem kdy viděl.“ Zpráva novinářské organizace AIPS se pro změnu zmiňovala o „pravidlech chaosu“.
Jiří Kejval připouští: „V Jižní Americe prostě některé věci fungují jinak než v Londýně.“
Situaci zachraňovali zkušení komisaři z vyspělých zemí, jako je Velká Británie, pracující v Riu usilovněji, než se po nich žádalo. Jinak by celková bilance byla rozhodně horší.
Takhle zní: z 5 380 původně plánovaných testů se jich na hrách v Riu uskutečnilo 4 882.
Ze 450 testů pro biologické pasy však pouze 47.
