Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Musím jet rychle dolů, protože vím, že tam na mě dcera čeká. Tak se smála Ulrike Maierová, když vysvětlovala své úspěchy. Rakouské sjezdařce neřekli fanoušci a ostatní závodníci jinak než Ulli, novináři ji pak překřtili na lyžařskou mámu.
Poprvé se Ulrike Maierová stala mistryní světa v roce 1989, v americkém Vailu tehdy prosvištěla nejrychleji trať superobřího slalomu ve třetím měsíci těhotenství. Po porodu dcery Melanie přemýšlela o konci kariéry, ale pak zjistila, že se špičkou neztratila krok.
"Možná jsem ukázala ženám, že se nemusíte vzdát kariéry, když máte dítě," říkala po dalším světovém šampionátu v roce 1991, kde obhájila zlato a přidala i stříbrnou medaili z obřího slalomu.
Rakušané ji milovali
Rakušané, posedlí alpským lyžováním, rodačku z malé salcburské vesničky Rauris milovali. A ona milovala lyžování a svou rodinu nade vše.
Sbírala další úspěchy, byť už ne tak zářivé. To se mělo změnit v sezoně 1993/1994. Ulrike Maierová dopředu vyhlásila jasný plán: útok na medaile na olympijských hrách v norském Lillehammeru – aby měla větší šanci, začala kvůli kombinaci jezdit i sjezdy (!) – pak chtěla ukončit kariéru a konečně se vdát za Huberta Schweighofera, bývalého sjezdaře a salcburského policistu a věnovat se s ním výchově čtyřleté dcery Melanie. A samozřejmě učit ji lyžovat.
„Byla talentovaná, věřila si, bylo jasné, že bude úspěšná,“ vzpomínala na kamarádku a kolegyni z rakouské reprezentace Anita Wachterová. „A ona chtěla být dobrá.“
Měsíc před tragédií dokončili v Raurisu opravu 900 let starého kostela, místa, kde se v létě měla odehrát svatba. Maierová ladila formu na olympijské hry, v hodnocení Světového poháru jí patřilo čtvrté místo.
Spolu s kolegyněmi svedla úspěšný boj s norskými funkcionáři, olympijská trať jim připadla příliš snadná. Před hrami zbývala poslední závodní prověrka – sjezd v Garmisch-Partenkirchenu.
Sluncem zalitý Rauris oněměl
Na začátku února roku 1994 zalévalo rakouskou alpskou vesničku Rauris slunce. Křišťálově čistý vzduch byl nehybný a tisíce lidí včetně mnoha slavných lyžařů tiše sdílelo na místním hřbitově bolest a smutek nad rakví Ulrike Maierové. Nikdo z nich vlastně ještě nechápal, co se osudného 29. ledna na známé sjezdovce Kandahar v německém Garmisch-Partenkirchenu (Ga-Pa) odehrálo.
Ulrike Maierová(22. října 1967 – 29. ledna 1994) Dvojnásobná mistryně světa (1989 – super G, 1991 – super G), stříbrná v obřím slalomu na MS 1991 První závod Světového poháru vyhrála v listopadu 1992, celkem stála v SP 21x na stupních vítězů, 59x skončila v SP v první desítce V roce 1989 se rakouské sjezdařce narodila dcera Melanie, jejím otcem je bývalý sjezdař Hubert Schweighofer |
Noc před závodem hustě sněžilo. Organizátoři sníh odhrabali ke stranám tratě. Lyžařky včetně Maierové si ale více stěžovaly na ledový střed tratě, organizátoři dokonce led rozbíjeli.
Na krajích ale zůstával sníh hlubší. A právě jedno takové místo se stalo viníkem tragédie. Maierová startovala až s číslem 32, nepatřila k favoritkám. Bez problémů sjela dvě třetiny tratě. V úzkém místě si ale nadjela bránu o něco více než její soupeřky a hrana pravé lyže se jí zařízla do sněhu. V rychlosti kolem 110 kilometrů v hodině upadla dopředu a prudce se uhodila do hlavy. Náraz jí odmrštil helmu, bezvládné tělo ještě chvíli klouzalo po sjezdovce.
Vrtulník odvezl závodnici do nemocnice, závod po půlhodinové pauze pokračoval. Po dvou a půl hodinách přišla z nemocnice zdrcující zpráva – Ulrike Maierová zemřela.
Příčina? Zlomený krk. „Neměla žádnou šanci,“ řekl smutně Günter Hoffman, ředitel nemocnice v Murnau.
„Viděla jsem ten pád a říkala jsem si, to není dobré,“ říkala Wachterová. „Ale nenapadlo mě, že to bude tak zlé.“ Na pohřbu pak držela medaile, které Maierová během kariéry získala, zatímco reprezentační kolegové nesli rakev, na níž byl vzkaz od dcery Melanie.
Skromná hvězda
Lyžařský svět a zejména Rakousko byly v šoku. Maierová byla velice populární. Prvotřídní sportovní hvězda, ale provázela ji pověst veselé a skromné závodnice. V rodném Raurisu, odkud ve dvanácti letech zamířila do lyžařské akademie ve Schladmingu, neměla problém probírat se sousedy jejich malé životní trable. A hlavně byla matkou malé dcery...
Zatrnulo mi, když letěla jak hadrová panenka, říká VichnarPetr Vichnar seděl v kabině v německém středisku Garmisch Partenkirchen a komentoval živě sjezd žen. Náhle spadla Ulrike Maierová, která po pár hodinách zemřela. „Nikdy předtím ani potom se mi nic podobného nestalo.“ * LN Jak jste vnímal pád Ulrike Maierové? * LN Jak reagovali televizní komentátoři? * LN Ozývala se kritika organizátorů, na slavné sjezdovce Kandahar totiž závodili hlavně muži. * LN Dlouho se pak řešilo, zda pořadatelé udělali nějakou chybu, nebo ne. * LN Neměl jste poté chuť s komentováním sjezdového lyžování seknout? * LN Zlepšila se dnes při závodech situace? |
„Náš svět se zhroutil, nevím, jak to zvládneme,“ hlesl na pohřbu lyžařčin otec Balthasar Maier, který chtěl dceři a zeťovi předat lyžařskou školu.
Osiřelý snoubenec Schweighofer se ostře navezl do německých organizátorů, mluvil o idiotech a pořadatele závodů Světového poháru zažaloval. „Čtyři roky mluví o bezpečnosti a nic neudělali,“ zlobil se Schweighofer. Podle prvních zpráv totiž Maierová narazila hlavou do hromádky sněhu, která zakrývala měřič rychlosti umístěný v dřevěné schránce. Tuto variantu nakonec po dvou letech odmítl soud, podle něhož se Maierová udeřila o ledový povrch sjezdovky.
Ostatní závodníci mluvili o souhře nešťastných náhod. „Zařízla se jí hrana lyže. Takových pádů je poměrně dost, ale nekončívají tak tragicky,“ kroutil hlavou manažer rakouské reprezentace Walter Hubmann.
Jízda na hraně
Obecně sjezdaři dobrovolně riskují. V rychlostech přes sto kilometrů se řítí z prudkého kopce, síly, které působí na tělo, jsou enormní. Při pádech často praskají kosti, trhají se vazy.
„Pohybujete se na hraně. Když uděláte chybu, čeká na vás cesta vrtulníkem do nemocnice. Ale pokud chcete vyhrát, musíte hranu občas překročit,“ přiznával slavný rakouský sjezdař Stephan Eberharter. Risk zároveň dělá ze sjezdu královskou disciplínu lyžařských sportů. Přitahuje diváky, což dobře vědí pořadatelé například v rakouském Kitzbühelu.
„Karamboly patříkmediální propagaci lyžování. Bez nich by byly závody nudné,“ řekl Patrick Ortlieb, olympijský vítěz z Albertvillu 1992.
Je ovšem pravda, že začátek 90. let minulého století poznamenal rychlý technický vývoj lyží amateriálů. Navíc se začínalo uměle zasněžovat a technický sníh je tvrdší a rychlejší. Takže sjezdaři výrazně zrychlili, čemuž se připisují za vinu vážné pády z první poloviny devadesátých let.
Jean-Claude Killy sjel na konci šedesátých let Kandahar rychlostí pod 90 kilometrů za hodinu. Ženy v éře Ulrike Maierové se hnaly z náročného kopce rychlostí kolem 110 km/h. Další vlnu kritiky schytali lyžařští funkcionáři za volbu sjezdovky, na níž závodili a závodí především muži.
Mezinárodní federace FIS po tragédii zavedla řadu bezpečnostních pravidel. Fyzici zkoumali, zda nenese vinu tvar lyží. „Povědomí o té tragédii mají lidé do dneška. Snažíme se připravit i na ty nejméně pravděpodobné varianty pádů. Máme desetkrát více bezpečnostních opatření než tehdy,“ vypočítával Hans Mohr, ředitel závodů v Ga-Pa deset let po tragédii. FIS dceři Melanii vyplatila jako odškodné 600 tisíc franků.
„Proč to děláme?“
Samotná rodina se stáhla z veřejného dění, přestože si Rakušané pravidelně připomínají kulatá výročí smrti Ulrike Maierové. Hubert Schweighofer, který vede lyžařskou školu, navíc pobouřil katolickou obec Rauris tím, že si do roka našel novou ženu, s níž má dvě děti. Dcera Melanie, dnes čtyřiadvacetiletá, se lyžování nevěnuje, její láska patří koním.
Lyžařský kolotoč se točil dál. Za rok se závodnice do Garmisch-Partenkirchenu vrátily. Na pořadu byl superobří slalom a číslo 32 bylo ze startovní listiny vyřazeno. „O výsledek nešlo. Byla to hodně těžká povinnost,“ podotkla Wachterová.
V závodech pak ona i všechny ostatní dál podstupovaly riziko, které sjezdové lyžování přináší. „Nebezpečí k tomu patří,“ řekla Wachterová. „Občas se sama sebe ptám, proč to děláme.“
Taková otázka napadla před dvaceti lety všechny účastníky smutného loučení s Ulrike Maierovou.