V této sezoně má šanci se svému předchůdci vyrovnat Jindřich Trpišovský, který může Slavii dovést mezi čtyři nejlepší celky Evropské ligy, tedy nástupce Poháru UEFA.
Jeho svěřencům stojí i nyní v cestě supertřída, nedávný vítěz Ligy mistrů i Evropské ligy – Chelsea. Úvodní zápas čtvrtfinále se hraje zítra ve 21 hodin v Praze.
„Je to soupeř na podobné úrovni jako tehdy AS Řím. Pro nás to byl příjemný šok, že nám vylosovali soupeře, který měl v kádru na tu dobu několik skvělých hráčů, takže kluci reagovali stejně jako ti dnešní, když dostali Chelsea, kterou si přáli. Po postupu přes Freiburg nebo Lens jsme byli v obrovské euforii, takže jsme byli všichni přesvědčeni, že postoupíme i přes Řím,“ vzpomínal na 23 let starý souboj Cipro, který dva dny po čtvrtečním duelu v Praze oslaví 72. narozeniny.
Jaký by to pro vás byl dárek, kdyby Slavia v úvodním čtvrtfinálovém duelu Chelsea doma porazila?
Na ten zápas se těším moc, půjdu se na něj podívat. Jedno vám řeknu. Ať chcete, nebo ne, Chelsea a podobně věhlasné týmy ty z menších zemí vždycky podcení, což byl i případ Sevilly. Takže i kvůli tomu říkám, že šance na postup tu stoprocentně je. Jestli na ně Slavia vlítne stejně jako na Španěly, budou v šoku a těžko se budou vracet do zápasu. A v tom vidím velkou šanci Slavie. A pak je tu ještě jeden důležitý faktor.
Povídejte...
Víte, Chelsea bude v Praze hrát v jiné sestavě než v pondělí proti West Hamu (v Premier League vyhrála 2:0). A navíc se bude šetřit na důležitý zápas v neděli v Liverpoolu. Tím neříkám, že v Praze postaví úplně béčkovou sestavu, ale zápas v Liverpoolu pro ni bude mnohem důležitější, takže jejich trenér (Maurizio Sarri) nechá několik velkých opor na lavičce. A pak je samozřejmě šance na výhru Slavie o to větší.
Co pro Slavii bude znamenat, že polovina jejího kotle bude zítra kvůli trestu od disciplinární komise UEFA zavřena, a na stadion tak nepřijdou zhruba dva tisíce fanoušků sešívaných?
Je to samozřejmě velká škoda, že fanoušci budou na stadionu chybět. Slavia má sice stadion uzpůsobený tomu, že fandí všechny jeho části, ale hlavně na zápase se Sevillou bylo vidět, jak kotel dohnal hráče k postupu. Bude to dost nezvyklý pocit a atmosféra asi nebude taková, na kterou jsou všichni zvyklí. Hlavně mi je líto fandů, kterým klub vrátil peníze za vstupenky, jež si koupili do těch zavřených sektorů, a tak zajímavý zápas neuvidí. Přesto věřím, že zbytek lidí na stadionu vytvoří i kvůli tomu podobnou kulisu jako proti Seville.
Zápasy s Chelsea se dají přirovnat k těm s AS Řím. Co jste tehdy hráčům říkal před úvodním zápasem, který Slavia ještě ve starém Edenu slavně vyhrála 2:0?
Vyhrála 2:0 – a to ta výhra měla být ještě vyšší, protože jsme zahodili minimálně dvě jasné gólové šance. Oni se pak sice vymlouvali na zimu, na špatný terén a na všechno možné, pravda ale je, že jsme je doma jasně přejeli. No a co jsem klukům říkal? Byli jsme po postupu přes Lens nebo Freiburg sebevědomí, takže jsme všichni věřili, že smázneme i Řím se všemi jeho hvězdami. Ani Slavia by teď neměla být nijak podělaná, proti Genku a Seville nabrali hráči velké sebevědomí, takže by i do zápasu s Chelsea měli jít s tím, že ji přejedou.
Když se ještě vrátíme k vašemu čtvrtfinále s AS Řím, jak vzpomínáte na chvíle zmaru, když Řím v odvetě nejenže srovnal gólové manko, ale navíc v prodloužení zvýšil na 3:0? A na následné pocity štěstí, když střídající Jiří Vávra z ojedinělého útoku gólem na 3:1 zařídil Slavii postup do semifinále?
No hlavně vám musím říct to, co jsem tehdy povídal na tiskové konferenci po zápase. Ze tří poločasů v základní hrací době jsme byli ve třech lepší, proto jsme postoupili zaslouženě. V Římě jsme byli v první půli lepší, měli zase spoustu šancí, jenže Šmíca (Vladimír Šmicer) v té největší mířil vedle. Ano, když pak dali dva rychlé góly a pak v prodloužení rychle další, už to s námi vypadalo bledě. Ale pořád jsme s tím měli být schopní něco udělat. No a pak se nám vyplatilo, že jsme před prodloužením poslali do útoku mladíky Jirku Štajnera a Jirku Vávru a oni zmrazili nejen celý stadion, ale i soupeře.
V semifinále jste pak narazili na Bordeaux s vycházejícími hvězdami Zidanem, Lizarazem nebo Dugarrym. Proč se přes něj nepodařilo postoupit do finále?
Jak se všichni hráči těšili na AS Řím, tak se těšili, že v semifinále dostanou buď Bayern Mnichov, nebo Barcelonu. No a dostali jsme Bordeaux, které jsme podcenili. A můžu za to i trochu já. Jel jsem se podívat na jejich zápasy do Francie a nikdo tam zrovna ničím nevyčníval. V zápasech s námi měli ale obrovskou sílu a zaslouženě nás vyřadili. Svou formu pak potvrdili ještě ten rok na Euru, kde hráli v základu všichni tři a vypadli až s námi v semifinále na penalty. O dva roky později pak vyhráli mistrovství světa. Možná to zní divně, ale bylo by snad lepší, kdybychom dostali třeba tu Barcelonu, kterou bychom určitě nepodcenili.
Slavia Chelsea jistě nepodcení, zvlášť když patří k předním týmům v nejlepší lize na světě. Co byste ale hráčům poradil? Aby nešli do zápasu s příliš velkým respektem k Edenu Hazardovi a spol.?
Jak už jsem říkal, nesmí být z těch jmen podělaní. My jsme v té sezoně hráli proti Freiburgu, který byl v té době čtvrtý v Bundeslize. A oni měli proto obrovské sebevědomí. Klukům jsem ale říkal, že Bundesliga nebyla v té době o nic silnější než naše liga. Vždyť my jsme měli šest kluků na Euru a jel by tam i Luboš Kozel, kdyby se těsně předtím nezranil. Kluci tomu uvěřili a v obou zápasech jsme je jednoznačně přejeli.
Už jste mluvil o tom, že jste měl v kádru téměř samé reprezentanty. Přesto, jaké to je, hrát ve třinácti, možná čtrnácti hráčích o titul v české lize a zároveň o postup do semifinále Poháru UEFA?
Je pravda, že jsme měli třináct čtrnáct vyrovnaných hráčů a za nimi už byl výrazný výkonnostní propad, takže jsem nemohl s hráči tolik míchat jako teď Jindra Trpišovský, který může na ligu poslat jinou sestavu. Výhodu má pak samozřejmě i v tom, že když i v pohárech někoho vystřídá, pošle tam někoho možná ještě lepšího. To je obrovská výhoda současného týmu, kterou my jsme neměli. Na druhou stranu nám se vyhýbala jakákoliv zranění a byli jsme tak rozjetí, že jsme i ve čtrnácti lidech zvládli vyhrát ligu a zároveň se dostat daleko i v Evropě.
Nemůže proto být z jistého pohledu dvaadvacet zhruba vyrovnaných hráčů nevýhodou?
Nevýhodou to může být jen tehdy, pokud se to trenérovi nepodaří ukočírovat a týmu se nedaří. Když má naopak výsledky, je to obrovská výhoda. Když trenér zjistí, že je skoro jedno, koho na hřiště postaví, máte obrovskou výhodu, protože ti hráči jsou odpočatí, navíc jsou odhodlaní dokázat, že do základu patří právě oni. Hráči se nemusí bát hrát naplno, protože při případném zranění za ně přijde adekvátní náhrada. Tady jsou si hráči rovni, někdy je to dokonce ještě lepší, když to trenér Trpišovský protočí.
Když se ale hraje systémem středa–neděle, hráči jsou spokojení, že nemusí trénovat, ne?
Hráči určitě, ale pro nás trenéry to je záhul. Jde hlavně o psychiku, jak poskládat tým na konkrétního soupeře. Ale co se týče hráčů, moje zkušenosti jsou, že to vítali. Navíc na tak atraktivní utkání se vyloženě těší. Každý vám řekne, že je lepší hrát než trénovat. Že by hráči trpěli nějakou velkou únavou, když hrají s Chelsea, v neděli se Spartou a pak zase s Chelsea, to určitě ne.
