LN Napadlo vás někdy, že kdyby se tehdy volil prezident, a navíc přímou volbou, že byste se prezidentem nejspíš skutečně stal...?
Pravdou je, že asi dvě hodiny po finále s Rusy mně do Nagana telefonoval prezident Václav Havel a právě tohle mi říkal... Já jsem se ale jeho slovům samozřejmě smál. Poděkoval jsem mu a ujistil ho, že může zůstat naprosto klidný, že zatím nemám zájem...
LN Jak moc českému týmu pomohl fakt, že s ním dopředu víceméně nikdo moc nepočítal?
Při úvahách, kdo by mohl turnaj vyhrát, se tehdy skutečně mluvilo mnohem více o jiných týmech, což nás ještě více stmelilo. Mezi největší favority nás řadil asi málokdo, což určitě nebylo na škodu.
LN Kdysi jste se nechal slyšet, že se vám nechce jezdit na světové šampionáty i proto, že byste se musel složitě adaptovat na širší kluziště. Jak si vysvětlujete, že v Naganu jste si na změnu zvykl velmi rychle?
Většina z nás sice do Nagana přijela z NHL, jenže na rozdíl od Severoameričanů jsme měli výhodu v tom, že na těchto rozměrech jsme hráli odmalička. Tenkrát jsem vážně žádný problém nepociťoval.
LN Trenér Ivan Hlinka částečně překvapil nominací Vladimíra Růžičky a Petra Svobody. Jakou roli nakonec právě tihle dva hokejisté v týmu sehráli?
Růža se stal tím nejlepším kapitánem a Petr Svoboda vstřelil zlatý gól. Ivan v těchto případech nemohl mít šťastnější ruku.
LN Jak na Hlinku vzpomínáte?
Jako na nesmírně charismatického člověka, který si uměl získat lidi. Vždycky se kolem něho něco dělo.
LN Mužstvo jste do finále protlačil i díky tomu, že jste Kanaďanům v semifinále zlikvidoval všechny jejich nájezdy. Věděl jste dopředu, co hráči, kteří na vás najížděli, většinou dělají?
Penalty si samozřejmě pamatuji a asi si je budu přesně pamatovat i za padesát let (směje se). Vždycky předtím, než na mě Kanaďan najížděl, jsem přemýšlel, co by mohl nejspíš udělat. Taky jsem si říkal – drž pevně hokejku a nezapomeň na ruce, aby mi nespadly moc dolů.
LN Kdy jste definitivně uvěřil, že jste olympijští vítězové?
Až když nastřelený puk prošel vteřinu před koncem vedle mé branky. Pamatuji si také, že nejblíž byl u mě tehdy Ríša Šmehlík.
LN Však jste mu také vyhozenou hokejkou vzápětí roztrhl tvář. Připomněl vám to někdy později?
Jistě. Po olympiádě na to přišla často řeč. Až se zase jednou uvidíme, tak se tomu zase společně zasmějeme. Tedy, alespoň doufám...
LN Především váš let z Japonska do Prahy se stal téměř mytický. Co se vám z bouřlivého závěru letu hlavně vybavuje?
Vše bylo nesmírně spontánní. Třeba Jarda Špaček měl, nebo přesněji musel mít, nějaký speciální senzor na alkohol. Vždycky, když už údajně vše došlo, on něco našel...
LN Na cestě z Ruzyně na Staroměstské náměstí jste se zastavili také u prezidenta Havla. Vzpomenete si ještě na jeho přijetí?
Celkové přijetí v Praze bylo neuvěřitelně krásné. Bylo to mnohem větší, než jsme očekávali, a nikdo z nás na to nikdy nezapomene. A co se týče pana prezidenta, tuším, že jsme si připíjeli slivovičkou.
LN Jak jste si grandiózní přivítání na Staroměstském náměstí užíval?
Staromák byl vyvrcholením celé té slávy a všichni jsme si to tam parádně užili. Potom se myslím jelo na jakoby tiskovku na Žofín, ale z toho si už moc nepamatuju...
LN Krátce před Naganem jste slavil Kristova léta. Napadlo vás tehdy, že o deset let později budete ještě chytat?
To tedy ne! Ani v nejmenším.
