„Nezajímá mě, kolik nohou máš. Chci tě vyzvat na závod a myslím, že tě porazím,“ mluví ke všem atletům světa Browne v motivačním videu. Od čtyřiadvacetiletého Američana to nemusí být jen plané řečnění, mluví za něj výsledky: rodák z Mississippi už stačil vyhrát štafetu na paralympijském MS v roce 2013 ve Francii, na stejném šampionátu získal stříbro v běhu na 100 metrů.
Na paralympiádě v Londýně bral rovněž stříbro na stejné trati. Jenže ambiciozního mladíka nezajímá jiný kov než zlato. „Ani nevím, kde ty stříbrné medaile mám,“ říká Browne trpce. Kralovat začal letos, na nedávno skončeném šampionátu handicapovaných atletů v Kataru vyhrál sprint na 100 i 200 metrů a v obou závodech vytvořil světové rekordy. Konkurenci rozdrtil časy 10,61 (100 m) a 21,27 (200 m).
Tepnu ucpali prstem
Přitom tady už vůbec nemusel být. Narozdíl od mnoha jeho sprinterských kolegů s podkolenními amputacemi byl od narození zcela zdravý. Osudným se mu stal až velký liják v jeho rodném Jacksonu 28. září 2007. Jako šestnáctiletý se utíkal schovat pod střechu prádelny, jenže na rohožce před domem uklouznul a nohou prorazil skleněnou výlohu.
Následky na Browneově pravé noze byly fatální - přeříznutá holenní tepna, zlomeniny, utržené svaly i nervy. Rok a půl strávil v nemocnici. Po 14 náročných operacích, kdy se doktoři snažili roztříštěnou nohu zrekonstruovat, se zdálo, že se podaří ji zachránit, a konečně mohli Brownea přesunout z JIPky na běžnou péči. Jenže sotva se tak stalo, jedna ze svorek v tepně povolila a z nohy mu začala stříkat krev.
A morning session heat at #Doha2015 I run in the T44 100m Semi Final starting at 11.43am, 8.43 (UK) 4.43 (Eastern). pic.twitter.com/8MciNubZTy
— Richard Browne Jr (@winged_foot) October 29, 2015Okamžitě omdlel, kdyby nepřiskočil doktor a duchapřítomně chlapci neucpal tepnu prstem, Browne by během pár vteřin zemřel. Bylo rozhodnuto, noha musí pryč. „Říkal jsem matce, že už to dál nejde, že nemám sílu bojovat. Ta bolest byla strašná,“ vzpomíná Browne.
Amputace přinesla chlapci obrovskou úlevu, hned další den mohl jít po 18 měsících do školy. Půl roku chodil o berlích, pak se ale dříve nadějný hráč amerického fotbalu začal seznamovat se speciálními protézami, díky nimž opět mohl pomýšlet na sportování. Lékař Brent Lee, jenž pro Brownea protézy vyráběl, mu začal vyprávět o sportu handicapovaných. „Předtím jsem o paralympiádě nikdy neslyšel,“ přiznává Browne.
„I když mě to táhlo spíš k basketbalu, Lee mi doporučil sprinty,“ říká Browne a dnes je jasné, že to byla správná volba. Už po 6 měsících práce s trenérem se kvalifikoval na paralympiádu do Londýna a hned bral stříbro na trati 100 m. Naprostou euforii, kterou podle svých slov zažíval na stupních vítězů, ale brzy vystřídal velký smutek. Během Browneova pobytu v Londýně byl doma v Americe zavražděn jeho strýc a babička umřela na rakovinu prsu. Na její památku nosí občas Browne své černé kudrnaté vlasy nastříkané na růžovo.
Trénoval s Gatlinem, vyzývá Bolta
Až do letoška mu ve sbírce medailí chybělo velké zlato a bylo jasné, kde by ho Browne rád získal. Říjnový světový šampionát handicapovaných atletů v Kataru byl lákadlem tak silným, že nechal v USA ženu a tři děti a odletěl do Cambridge za Hayley Ginnovou, vyhlášenou trenérkou atletů s amputacemi dolních končetin.
Richard Browne Jr. mezi brazilskými atletickými nadějemi.
Ginnová v Cambridge pečuje o Browneova největšího soka, Angličana Jonnieho Peacocka, který vyhrál jak londýnskou paralympiádu, tak MS v roce 2013. „Jonnie byl první atlet bez nohy, který dokázal, že můžeme běhat rychle, otevřel dveře pro mne i ostatní. Naše rivalita je skvělá,“ říká k tomu Browne. O kvalitní trénink ale neměl nouzi ani před tím, lekce mu dával i olympijský vítěz a mistr světa Justin Gatlin. „Jednou si mě po tréninku vzal stranou a říká: ‚Když jsi nejlepší ze všech, tvojí motivací musí být porazit sebe samého‘. Cítím, že jsem takového bodu dosáhl,“ říká o lekci od dvojnásobného dopingového hříšníka Browne.
Jeho samotného pak přirovnávají k Usainu Boltovi, a to nejen kvůli šaškování do televizních kamer těsně před startem závodu. „Neposlouchá se to špatně. On má světový rekord, já mám světový rekord. Kdybych se s ním potkal v závodě, nebál bych se ho,“ tvrdí Browne, zároveň ale přiznává, že jako paralympionik víc vzhlíží k Oscaru Pistoriusovi. „Nezajímá mě, co udělal mimo dráhu. Na stadionu byl fenomén a já chci být ještě lepší,“ hlásí sebevědomý atlet o Jihoafričanovi odsouzenému na pět let za zabití přítelkyně.
Atleta Pistoriuse po roce propustili do domácího vězení. Čeká ho psychoterapie |
Teď, kdy Richarda Brownea Jr. hřejí na krku dvě zlata z MS v Kataru (kde však jeho největší soupeř Peacock nestartoval), je jeho hlavním soupeřem časomíra. „Nejdřív chci běžet stovku za 10,20. A pak se chci stát prvním handicapovaným atletem, který ji zaběhne pod deset vteřin,“ plánuje.
Protéza se jmenuje Gepard
Výkony handicapovaných sportovců jako Oscar Pistorius nebo Richard Browne Jr., kteří mají místo jedné (Browne) nebo obou nohou (Pistorius) speciální atletické protézy, opakovaně otevírají otázku spravedlnosti. Stačí si vzpomenout, jak „zdraví“ atleti zprvu opatrně, ale po MS 2011 v Tegu, kde Pistorius mnoho z nich porazil a postoupil do semifinále běhu na 400 metrů, už velmi nahlas protestovali proti tomu, aby s nimi závodil člověk s „pružinami“ místo nohou.
Zda karbonové protézy Flex-Foot Cheetah (v překladu „Gepard“) jsou pro handicapované atlety jasnou výhodou, se zatím nikdo oficiálně říct neodvážil, napadat sportovce, kteří mnohdy od narození musí žít bez nohou, je velice citlivé. Minimálně k zamyšlení ale nutí fakt, že zatímco „jednonohý“ Richard Browne Jr. v kategorii T44 drží světový rekord na 100 metrů časem 10,61, Brazilec Alan Oliveira, jenž má stejně jako Pistorius protézy na nohách obou a závodí v T43, je o 5 setin rychlejší...
Světový rekord Richarda Brownea Jr. v běhu na 200 metrů:
