Dvacítka hrála o záchranu, od favoritů utrpěla jeden debakl za druhým. Jak se vám na to dívá?
Špatně, protože český hokej býval trochu dál. Ale je to hlavně k zamyšlení pro čtrnáct extraligových manažerů, kteří to mohou dost silným způsobem ovlivnit. Jenže to by změnu museli chtít.
Podle vás ji nechtějí?
Je nutné něco změnit – a musí se o to postarat lidé, kteří mají určité postavení v hokeji. Nemůžeme spoléhat krátkozrace na to, že tým na play off posílí o čtyřicetiletého hráče. Že staří hráči vedou v extralize produktivitu. Kde jsou pak ti mladí, ten hlavní element pro národní tým? Asociace profesionálních klubů má největší vliv na výchovu hráčů a dává do ní největší peníze. Ale měla by to ve spojení se svazem dělat tak, aby z nich něco bylo.
Co tedy mají kluby změnit?
Tak za prvé: měly by vytvořit takový mechanismus, kterým přemluví rodiče, aby svoje děti neposílali do zámoří brzy. To znamená zkvalitnit soutěž tím, že zúžíme juniorskou extraligu na méně týmů, a já osobně bych každému týmu povolil tři až pět starších kluků do 22 let, když tu nemáme Dukly. V klubech by se navíc měla zavést morálka, kdy by hráči, kteří nechodí pořádně do školy, nemohli ani trénovat. Vždyť mladý člověk, který není zodpovědný k učení, nebude schopný plnit ani povinnosti v hokeji.
Klubům byl dříve vytýkán též tréninkový proces...
To je další věc. A ne že ho bude kontrolovat pouze svaz, ale hlavně manažeři. Dal bych taky té soutěži větší důraz tím, že ji budou pískat extraligoví sudí. A junioři by měli mít zrovna takové zázemí a výstroj jako v seniorském mužstvu. Potom máte argument pro rodiče, proč zde mají jejich děti zůstat.
A dál?
Aby nám extraliga nestárla, tak například nastolit dvouletý cyklus, kdy v daný moment bude na soupisce každého týmu například pět hráčů ročníku 90, 91. Co tím dokážu? Že se v každém z těch čtrnácti klubů objeví minimálně dva tři hráči, kteří věkem patří do dvacítky. Trénovali by a jezdili s áčkem, sdíleli jeho atmosféru. Víte, já o tom dost přemýšlím už pět let a tohle je cesta, jak ty kluky udržet. Jenže místo toho tady dávají kluby dva miliony hráči, který loni vstřelil dva góly. A 150 tisíc tomu, který někde hraje čtvrtou pětku. Přitom za 150 tisíc by měl celou pětku mladých.
Když o tom s manažery debatujete, sešel jste se s podporou?
Jen u Franty Černíka (šéf vítkovického klubu – pozn. red.). Ale pak se objevili lidé – nebudu je jmenovat – kteří jen mávali rukama. A otáčeli se raději za sponzory.
Třeba jsou i naštvaní. Zatímco ve Švédsku a Rusku hrají junioři v elitních ligách, tady se kluby mnohdy hádají, že za odchod jejich hráče do NHL nedostanou adekvátní finanční náhradu.
Ano, na jednu stranu se na to musíme dívat tak, že výchova stojí peníze. Rodiče se pak nemohou divit, když si kluby chtějí opatrovnickou smlouvou ochránit své hráče před odchodem do Ameriky. Ale na druhou stranu musíme těm hráčům vytvořit kvalitní soutěž. Tak, aby ji hráli jen ti nejlepší.
Vraťme se k šampionátu dvacítek: co vám ukázal především?
Že naši hráči nejsou zvyklí hrát pod takovým psychickým tlakem, jako je třeba atmosféra se 17 tisíci lidmi. Můžu pokračovat dál: nasazení a vůle vyhrát každý osobní souboj, reagovat mnohem rychleji, být odolný... Je to všechno dáno kvalitou ligy a konkurencí v týmu. Když si pak uspořádáme v sezoně dva turnaje v zámoří, abychom si vyzkoušeli hrát proti nějaké univerzitě, tak sice řekneme, že jsme pro to udělali maximum. Těch pár utkání vám však nedá skoro nic.
Takže koncepce šéftrenéra českého hokeje Slavomíra Lenera je nastavena špatně? Navrhl byste častější konfrontaci?
Ne, já s ním plně souhlasím, že konfrontace je nutná, ale nejdřív si ty hráče musíme vychovat ve vlastních týmech. Vy si myslíte, že hráči pomohou dva tři zápasy k tomu, aby se změnil? Strašně málo se bavíme o tom, jak bude český hokej vypadat za další roky.
A jak tedy? Lener říká, že by mohlo dojít ke zlepšení až po deseti letech hokejového obrození.
Já nemám rád, když se něco dopředu slibuje, ale pro dvacítku se letos udělalo tolik, co nikdy předtím – turnaje, maximální počet soustředění, široký okruh trenérů... Přesto tvrdím jednu věc: můžeme jí pomoct jedině tehdy, když si výkonný výbor APK dá jeden úkol – aby byla extraliga jiná.
Čekal jste u juniorů až tak výraznou propast?
S těmi soupeři to bylo těžké. Ale čekal jsem od hráčů mnohem větší vzdor. Že se o to porvou. Že budou líp bránit. V defenzivní činnosti byl herní projev mužstva katastrofální.
Má vůbec některý z těchto hráčů šanci prosadit se v budoucnu v seniorské reprezentaci?
Je tam dost talentů. Víte, ono je jednoduché všechno hodit na ty hráče, jenže špatný a benevolentní systém nastavujeme my, dospělí. Až když pak pro hráče uděláme všechno a nevyjde to, můžeme teprve říkat, že to někdo z nich udělal špatně. Takhle to na ně nejde házet.
Věříte, že se v současném hokejovém prostředí najde vůle celý systém změnit?
Šéf svazu Tomáš Král na to slyší a řeknu vám – tak pracovitý člověk na svazu nebyl... Sláva Lener zase přijde s novými nápady. Pracuje s metodami, které budou úspěšné, když na to určití lidé uslyší.
A věříte tedy tomu? Když manažeři mávají podle vás rukou?
Tenhle rozhovor nepřijde spoustě z nich vhod, ale já se naučil říkat to, za čím si stojím. Když mi bude někdo argumentovat, tak si sedněme a diskutujme. A když bude mít lepší návrh, já ho přijmu. Teď záleží jen na tom, jací jsme Češi. A jak chceme svému hokeji pomoct.
