Probíhá cílem a přidává do sbírky londýnského šampionátu další variaci na téma překvapený šampion. „Jestli jsem v šoku? Nepřipadá mi to reálné,“ popisuje muž s potetovanými pažemi. „Znamená to pro mě tolik!“
Kdepak Wayde van Niekerk, designovaná budoucí superstar atletiky. Nikoli Isaac Makwala, muž s tak pohnutým příběhem. Finále dvoustovky ovládá naturalizovaný Turek a dosedá na trůn uvolněný Usainem Boltem.
Hejnové opět medaile těsně unikla. Stejně jako v Riu skončila i na MS čtvrtá |
Prezident Erdogan mu posílá osobní vzkaz a pak „postuje“ hrdý tweet. Gulijev zažívá sportovní blaho. „Běžel jsem proti těm nejlepší na světě. Třeba už se ale příště budou oči všech nejvíc zaměřovat na mě,“ říká a hned začíná snít o úspěchu na olympiádě v Tokiu 2020.
Stejně tak zajímavé je ale to, že na stadionu slavil se dvěma vlajkami. U Bosporu se sice radují ze zlata do medailových tabulek, Gulijevovým rodištěm však je ázerbájdžánská metropole Baku.
Tyto dva státy k sobě mají blízko v mnoha směrech; však i v centru Baku kousek u slavných věží Flame Towers vlají u památníku konfliktu na Náhorním Karabachu společně zástavy obou států. Sice je od sebe oddělují další země Kavkazu, ale Turci si s Ázerbájdžánci připadají jako dobří sousedé. V regionu na sebe spoléhají, jsou si věrnými spojenci.
„Mezi oběma zeměmi necítím žádný rozdíl. Kulturně i jazykově jsme stejní,“ tvrdí i nynější světový šampion Gulijev.
V jeho případě to však žádná idylka nebyla. Ba naopak, u Kaspického moře byli pěkně naštvaní, když se v roce 2011 rozhodl změnit národnost.
Důvody? Částečně sportovní, částečně materiální; tak už to v životě bývá. „Získal jsem skvělé podmínky pro trénink,“ uvedl Gulijev, leč s podstatným dodatkem: „A také významnou finanční podporu.“ Listu Guardian řekl, že se jeho měsíční turecká gáže rovná ročnímu příjmu v Baku.
„Pokud se chce ukázat jako vlastenec, ať se vrátí a slouží v armádě,“ vzkázal mu viceprezident ázerbájdžánské atletiky a nekompromisně trval na tom, že když už chce měnit barvy, čeká jej nucená dvouletá stopka.
Gulijev se bránil a hájil: „V Ázerbájdžánu panuje tolik nadšení pro atletiku, ale nemáme dostatečné možnosti.“ Marná to snaha - tím pádem přišel o olympiádu v Londýně a jeho kariéra se poněkud zbrzdila. Mezi hlavní favority se neřadil, vždyť formu přes MS ladil na Velké ceně v Chebu.
Loni už na mistrovství Evropy získal stříbro. A na Olympijském stadionu dokráčel v 27 letech na vrchol. „Ukázal jsem, co ve mně je. V pravý čas jsem předvedl ten pravý výkon, svoje maximum,“ prýštila z něj hrdost.
Jen těžko říct, který ze dvou států, jež Gulijevovi takřka splývají v jeden, na tom má větší zásluhu.
