Až teď se ke kritickým slovům rozhodl vrátit. „Já se tím nijak nezaobíral, protože ti, co mě znají – kluci v kabině, trenéři – tak vědí, jaký jsem.“
Zároveň pětadvacetiletý Mrázek neskrývá, že sebedůvěru i sebejistotu v sobě napumpovanou má. Snaží se je dostat i do mladých gólmanů, které teď ve svém kempu „cepoval“ v Ostravě. „Být do určité míry sebevědomý je zkrátka potřebné.“
Kde se ve vás sebevědomí vzalo?
Napumpoval jsem ho do sebe, když jsem přišel do juniorky v Ottawě. Kanaďané sebevědomím září, řídí se heslem, že i když se něco stane, nic se neděje, jede se dál. Pamatuji si na zápas, ve kterém jeden nováček udělal dvě děsné chyby v obraně a já si říkal: Tak ten už si nezahraje. Jenže trenér k němu na střídačce přiběhl, podpořil ho a hrál dál. Přišel jsem v sedmnácti do Kanady a viděl, jak trenér, majitel i lidé z klubu září. Nikdy nebyli naštvaní, takže si z toho mnohé vezmete.
Ta vlastnost vás dostala do NHL?
Ano. Ve dvaceti mě poslali do East Coast (nižší zámořská liga), abych někde začal s profesionálním hokejem. A tam mi pomohl trenér brankářů, který mi pořád opakoval, ať jsem sebevědomý, že se pak dostanu na farmu do Grand Rapids a následně i do NHL. Myslím, že sebevědomí není špatná věc. Jen se to nesmí přehánět, zvlášť když se nedaří. Ale u brankářů je základ jasný – nebýt z toho posr... Brankář musí být sebevědomý a já to učím i mladé kluky. Když budou mít sebedůvěru, posune je to.
V Americe je to obdivovaná vlastnost, v Česku je sebevědomí často spojené s frajerstvím, pozérstvím. Narazil jste někdy?
Jasně, setkáte se s tím. Slyšel jsem o sobě, že jsem na hrušce a co si o sobě nemyslím. Ale lidi, co mě znají, vědí, že umím tyto věci odhodit od sebe a být „normální“. Mám sebereflexi. Jednou věcí je navíc profesionální hokej, druhou pak normální život. V Česku je navíc toto vnímání dané i tím, že když se hráči něco nepodaří na ledě, tak už si nezahraje. To v Americe není.
  |
I tak detroitský novinář píše, že už to se sebejistotou přeháníte...
... začalo to tím, že mu Ken (generální manažer Holland) řekl, že nebude rozebírat, koho bude při rozšiřovacím draftu Las Vegas chránit a koho ne. Najednou vyšel článek, který se v Česku ve velkém přeložil. Já se tím nijak nezaobíral, protože ti, co mě znají – kluci v kabině, trenéři – vědí, jaký jsem. Ten novinář asi chtěl něco napsat, možná mě chtěl vyprovokovat... Ale bylo by lepší, kdyby se někoho na mě zeptal a nepsal jen něco ze svých úst.
Sám jste nikdy neměl pocit, že by lidem z klubu vaše chování vadilo?
Kdyby ano, už bych určitě seděl s trenéry, manažerem, kteří by mi to řekli do očí. Ne, že bych se to dozvěděl od novinářů.
Připomenu, že text vznikl před rozšiřovacím draftem, před kterým Detroit chránil vašeho věčného konkurenta v brance Jimmy Howarda, zatímco vás si Las Vegas mohlo vzít. Nenaznačuje to něco o budoucnosti?
Nic se pro mě nemění. Měl jsem pohovory s agenty a od půlky sezony bylo téměř jasné, že do Vegas půjde Fleury z Pittsburghu. A když tam půjde on, Vegas si mě nevezme. Takže do kempu v Detroitu zase půjdeme s Howiem a Ken už po sezoně tvrdil, že komu se bude lépe dařit v přípravě, bude chytat první zápas. A pak se to dostane zpátky do starých kolejí. Až se jednomu nepodaří zápas, vystřídá ho ten další.
Tradiční sága.
Dokud s Howiem budeme v Detroitu, tak se pořád bude řešit, kdo je jednička, kdo ne a kdo by měl chytat. Přišel jsem tam v 21 letech a od té doby se to pořád v novinách píše, ať mám dobrý zápas, nebo špatný. Stejně to má i on. Je mi 25 let a dvakrát za sebou jsem odchytal 50 zápasů v NHL. To je důvod, proč se to řeší. Kdybych jich odchytal 25, tak se o tom mluvit nebude, protože Howie je jednička. A já naskočím jen, když se zraní. Takhle se to s člověkem „táhne“ a musím se s tím vypořádat psychicky i fyzicky. Kolikrát jsme den před zápasem nevěděli, kdo z nás půjde chytat.
Nezkusí Red Wings jednoho z vás vyměnit?
Myslím si, že ještě rok spolu zůstaneme a uvidíme po další sezoně. Sám jsem nikdy neměl žádný náznak, že by mě chtěli vyměnit. Nikdy se nestalo, že by si mě Kenny zavolal a řekl: Půjdeš na trh! Když se na to podívám obecně, tak moc kluků z Detroitu vyměněných nebylo. Stavějí filozofii na tom, že tým nechávají pohromadě. Tak se má zrodit úspěch. Ale je to byznys, ve kterém nikdy nevíte, kde budete druhý den. I kdybych měl být jinde, tak se stejně budu snažit předvádět nejlepší výkony, ať jsem šťastný já i lidé, co makají pro daný klub.
Jak být po neúspěšné sezoně zase šťastný?
Vím, jaká sezona byla. Nejen z mého pohledu – ale i pro celý tým – byla těžká a nedopadla, jak jsme chtěli. Musíme zabrat, být lepší. Já se z toho poučil. Navíc je tu každodenní motivace chytat NHL. To je sen každého kluka a vy musíte denně tvrdě makat, abyste si tu šanci zasloužil.
Jak jste se poučil?
Podzim nám vůbec nesedl. Pak se to s vámi veze, snažíte se odchytat zápasy co nejlépe, ale jste pod tlakem. Takže chci jít stejnou cestou, jako když se dařilo. Na nic se nedívat a jet si věci podle sebe, kterým věřím a které mě posunou dál.
Jak se ale poučit, aby vás nesrážely laciné góly jako v předchozí sezoně? Koneckonců o nich mluvil i reprezentační kouč Jandač.
Tam si nejde vzít ponaučení. Gólmanům se stává, že dostávají laciné góly. Vím, že to nesmím opakovat. Musím se soustředit na každou střelu. Je jedno, jestli vyhrajeme 4:2 a já dostanu blbý gól. Nebo gól přijde ve vyrovnaném zápase a je vidět.
Tak jako na mistrovství světa proti Švýcarsku.
Ano, prohrávali jsme 0:1, střela šla vedle a já na ni neměl sahat. Chtěl jsem hru přerušit, ale stane se. Gól mě nepoložil. Chápu zlobu fanoušků, kteří říkají: To přece musí chytit. Ale bez chyb by góly nepadaly.
Jaký dojem na vás vlastně šampionát zanechal?
Byl jsem zklamaný, jak Paříž hokej vnímala. Nebylo to tak hokejové jako asi v Německu. Češi v hledišti byli super, ale nebylo jich hodně. Atmosféra mi připomínala přátelák, neměla duch mistrovství světa. Přítelkyně jela na hokej a taxikář se ptal, co je dnes za koncert. A my přitom hráli s Kanadou.
A po sportovní stránce?
Také zklamání. Chtěli jsme jiný výsledek. Chtěli jsme medaili.
Není vypadnutí ve čtvrtfinále reálným obrazem českého hokeje, už vzhledem k počtu hráčů, které v NHL máme?
Není to jako kdysi, že jsme z NHL mohli pro mistrovství poskládat dva týmy. Ale stále tam máme dost kluků a další mladší, co jsou na farmách, se do NHL brzy dostanou. Myslím, že ty čtvrtfinálové zápasy jsou pořád 50 na 50. Koukněte na NHL – tam každý tým může porazit ty ostatní. To stejné platí i na MS.
Mimochodem, i tady lidé řešili: Kdo je jednička?
Musím říct, že jsme s Pavlem Francouzem a Dominikem Furchem měli dobrý vztah. Byli jsme kamarádi i mimo led. Neřešili jsme, kdo bude chytat a s Pavlem jsme se oba respektovali.
Rád by za rok do NHL. Má na tuhle ligu?
Přeju mu, aby si to vyzkoušel. Je to jiný hokej než v Evropě. Ovšem záleží na hodně věcech. Jaké gólmany chytne v týmu, jakého manažera, trenéra brankářů. Ale na NHL má.
