Konečné vysvědčení mu bude vystaveno nejdříve ve čtvrtek 17. května, kdy se na světovém šampionátu hrají čtvrtfinálové duely.
Duely, které oddělují úspěšné od neúspěšných. Jenže v českém případě nebude nejspíše letos ani postup do semifinále brán coby výrazný úspěch. Teda pokud v bojích o medaile budou pokračovat matné výkony z MS 2014, 2015 a únorové olympiády.
Je zároveň třeba uznat, že Jandač pro úspěch v Dánsku udělal zatím maximum. A nejen pro úspěch na severu Evropy, ale i na dalším šampionátu, který za rok budou hostit naši „slovenští bratři“.
Dvojice útočníků Roman Červenka a Tomáš Plekanec dala dohromady více branek než zbytek týmu dohromady (a to včetně beků). Zároveň jde také o dva ze čtyř hráčů narozených v 80. letech minulého století. A jediné dva třicátníky. Nejen mezi útočníky, ale napříč celou aktuální soupiskou.
„Očekávám od mládí dravost, aktivitu, sílu, myšlenku, ale také zodpovědnost. Občas hrají trochu lehkovážně,“ řekl mimo jiné k mladým puškám. Jak v ofenzivě, tak i v hodně lepené obraně.
Ano, jako již v posledních letech tradičně, právě tam český tým nejvíce tlačí bota. Šikovnosti směrem dopředu se v Česku rodí stále dost. U mládeže proflákaná léta ve zlatém věku tuzemského hokeje se ale nyní stále vracejí jako bumerang především u beků. Těch konstruktivních je coby šafránu.
Na druhou stranu – pokud mladíci uberou z lehkovážnosti směrem dozadu – mohou čeští hokejisté mile překvapit. Tenhle tým sílu má, ne že ne.
Nezkušenosti a pokaženému poslednímu turnaji navzdory. Ovšem jako nebylo na místě zveličovat výsledky na Carlson Hockey Games v Pardubicích, není třeba věšet hlavu po bojích ve Švédsku.
„Možná je dobře, že jsme dostali přes hubu,“ ulevil si na nominační tiskovce posledními hodinami zjevně unavený Jandač. Ten největší stres s výběrem hráčů ale už má za sebou.
Nyní se může už dívat vpřed. A pro tuto etapu své trenérské kariéry si poslední reprezentační večírek náležitě užít. S dravým mládím kolem sebe. Bude to medailová párty?
