Zatímco disciplinární komise FAČR Drobisze loni v srpnu potrestala rok a půl dlouhým distancem a pokutou 200 tisíc korun, soud ho v říjnu zprostil obvinění. Pravomocný rozsudek ale zatím nepadl. Státní zástupce se letos v lednu proti rozhodnutí odvolal a všechno znovu přezkoumá olomoucký krajský soud.
Změnil trest váš život?
Je to velká změna, hlavně po finanční stránce. Ale snažím se hledat pozitiva. Mám třeba volné víkendy, kdy nemusím být na hřišti.
Útěchu jste našel ve fotbale. Klub vás podržel a nechal vám platnou smlouvu...
Ale i tak je těžké se motivovat, když vám chybí ten vrchol v podobě zápasů.
Navíc pomáháte Tomáši Lovásikovi trénovat brankáře. Baví vás taková práce?
Znám jen fotbal, mám k němu nejblíž. Jsem rád, že u něj můžu být alespoň takhle.
Jenže smlouva vám vyprší už po sezoně. Bavil jste se s klubem o prodloužení kontraktu?
Bavili jsme se o jejím prodloužení, ale všechno je strašně nepředvídatelné. Dohodli jsme se, že počkáme do poslední chvíle. Pak může být jasněji ohledně soudů, zákazu činnosti a třeba i toho, jestli se Olomouc udrží v první lize. To taky bude hrát velkou roli.
Věříte, že se ještě vrátíte jako hráč?
Rychlost soudů neovlivním, státní zástupce se odvolal a zase se to brzdí. Dokud nepadne pravomocný rozsudek, tak se asi civilní soud nebude zabývat ani mou žalobou na fotbalovou asociaci. Proto cítím bezmoc a pomalu se smiřuju s tím, že už se jako hráč nevrátím. Štvalo mě to, štve mě to a štvát mě to bude, ale taková situace nastala a já se s ní musím porvat.
Vy máte trenérskou licenci. Je možné, že byste se od léta živil jako kouč, když nevyjde možnost vrátit se na trávník?
Fotbal pro mě znamená hodně, ale ne všechno. Musím živit rodinu. Mám manželku, děti, rozestavěný barák a spoustu dalších starostí. První varianta je fotbal, ale možná se budu muset porozhlédnout mimo fotbal. I tak daleko to může dojít.
