Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dresy pro MS. Hitem je retro a trikoty Nigérie: ‚Vyvolávají pocity z mátové žvýkačky‘

PRAHA - Ve čtvrtek startuje největší fotbalový svátek tohoto roku. Na mistrovství světa v Rusku se vedle výkonů fotbalistů budou vášnivě hodnotit také jejich dresy.

Obdivovaný dres předvedla Nigérie například v přípravě proti Anglii foto: Reuters

Až 21. června nastoupí k duelu v Nižním Novgorodu Argentinci s Chorvaty, budou fanoušci očekávat nejen spektakulární fotbalovou podívanou, ale také pomyslný souboj o přízeň estétů. Zmíněné reprezentace totiž tradičně patří k těm, které svými dresy na šampionátech poutají nejvíce.

Balkánský celek mívá červenobílou šachovnici alespoň v částečném provedení, ne-li celodresovém, od svého osamostatnění od Jugoslávie v roce 1990. Je jasné, odkud plyne přezdívka „kockasti“ (kostkovaní).

Z německého dresu má Adidas 17 eur

V byznysu s fanouškovskými artikly a dresy především se zvlášť při šampionátech točí opravdu tučné sumy. Výdělky oděvních firem a prodejců navíc ostře kontrastují s náklady na jejich výrobu.

V minulých týdnech vypukl skandál v Anglii, jejíž sety replik originálních fotbalových dresů (tedy trikotu a šortek) se prodávají za historicky nejvyšší cenu 160 liber (v přepočtu zhruba 4720 korun). Vyšlo najevo, že si Nike nechalo oděvy pro reprezentaci šít v Bangladéši, kde jsou šičky placeny minimální mzdou ve výši 49 liber měsíčně (přibližně 1440 korun). Částka přitom Bangladéšanům nestačí ani k pokrytí základních životních potřeb.

Přesné částky, které se v oblékání fotbalistů na mistrovství světa točí, nechtějí jednotlivé značky uvádět. Puma ale na dotaz LN odpověděla, že prodej dresů jednoho týmu pro ni představuje částku pohybující se v desítkách milionů eur. Dohody mezi týmy a vedením značek se odehrávají neveřejně.

„Smlouvy se uzavírají na několik let dopředu a ostatní značky samozřejmě vědí, kdy končí,“ vysvětluje Lukáš Rolf z Adidasu. „Pak nastávají jednání za zavřenými dveřmi, kde padají nabídky v rámci sponzorství.“

Server ISPO, který přináší zpravodajství ze sportu a sportovního průmyslu, uvádí, že obléci německou reprezentaci stojí Adidas ročně kolem 80 milionů eur.

Web dále analyzoval cenovku dresu, který vyjde průměrně na 90 eur. Z toho by mělo 40 eur jít do kapsy maloobchodníkovi, Adidas z každého trika utrží asi 17 eur. Náklady na výrobu a dopravu činí kolem 8,60 eura. Licenční poplatek německému fotbalovému svazu DFB má být 5,50 a německá vláda spolkne v dani asi 14,36 eura. Zbytek mají činit výdaje na marketing a distribuci.

Během posledního mistrovství světa, pořádaného před čtyřmi lety v Brazílii, prodal Adidas přes tři miliony německých dresů. Za prodeje dresů všech devíti reprezentací, které odíval, kopaček, míčů a dalších reklamních předmětů měl tehdy utržit asi 2,1 miliardy eur. „Letos oblékáme tři favority na vítězství – Německo, Španělsko a Argentinu,“ uvedl ředitel značky Kasper Rorsted s vírou, že mistrovství v Rusku to předchozí v tržbách předčí.

Adidas má tentokrát pod sebou ještě o tři týmy navíc. S Nike podepsalo dohodu deset reprezentací, Puma odívá čtyři, New Balance dvě a zbývající kvarteto si rozdělily Umbro, Hummel, Errea a Uhlsport.

Rovněž Argentinci mají své blankytně modré a bílé pruhy prakticky odjakživa, i když jejich historie je, pravda, mnohem delší. Uvedené provedení trikotů zřetelně vycházející z národní vlajky najdeme už na fotografiích zkraje 20. století, na úvodním světovém šampionátu v roce 1930 tak byly zavedeným poznávacím znamením.

Tradici si drží třeba také Španělé se svými červenými trikoty, světle modří Uruguayci, azuroví Italové či rudí Belgičané.

Pokud mluvíme o klasickém provedení, máme na mysli primární, tzv. domácí verzi.

Ale třeba Anglie dlouho mívala čistě bílé tričko s modrými trenýrkami, až postupně k těmto dvěma barvám přibyla i červená.

Pro Německo jsou zase typické bílé tričko a černé trenýrky, do čehož časem pronikala trikolora v barvách vlajky. Druhou variantou byla přitom hodně dlouho zelená.

Kanárky zrodila zloba

Takové Brazilce byste však na úvodních šampionátech ve žlutém hledali marně. Charakteristická pro ně byla kombinace bílého trička a modrých trenýrek, což zůstalo v obráceném gardu coby záložní varianta dodnes. Za kanárky poprvé byli až ve Švýcarku 1954.

Změnu si vynutil domácí šampionát o čtyři roky dřív, kdy Brazilcům očekávaný titul mistrů světa na Maracana před 200 tisíci diváky vyfoukli Uruguayci. Hrdá země skousávala porážku hodně těžko, zlobu odnesla i stávající podoba dresu. Byl čas začít znovu.

V roce 1953 Brazilci vyhlásili soutěž o nový vzhled, kterou vyhrál tehdy osmnáctiletý novinový ilustrátor Aldyr Garcia Schlee. Jen on sám zaslal na stovku návrhů. „Nakonec jsem si uvědomil, že dres musí být žlutý. Dobře ladil s modrými trenkami a bílými stulpnami,“ vzpomínal vítěz, jenž vzešel z celkem 401 návrhů.

Zmíněná kombinace i lépe odpovídala poměru barev na brazilské vlajce. Podobně důležitá je sounáležitost s historickým, politickým a zeměpisným významem země. „Identita týmu musí z dresu zářit,“ říká pro CNN Sport John Devlin, odborník na design fotbalových dresů. „Tahle kombinace je pro nás posvátná,“ potvrzuje Carlos Alberto, kapitán mistrů světa z roku 1970.

To si firma Nike, která v současnosti dresy v brazilských barvách vyrábí, dobře uvědomuje. Však si práva na ně před MS 1998 předplatila na minimálně dvacet let dopředu. Za sto milionů liber!

„Hlavní věc, kterou musíte udělat, abyste vytvořili opravdu skvělý design, je uznání dědictví a tradice. Zároveň je důležitý moderní vzhled a vykreslení způsobem, který mluví jazykem té doby,“ doplňuje Devlin.

„Pohled na konkrétní fotbalový dres je vždycky subjektivní záležitost. Některým lidem se zdá krásný, zatímco jiní budou šokováni,“ vysvětluje Doug Bierton, spoluzakladatel Classic Football Shirts, největší sbírky dresů na světě. „Každopádně se stávají symboly a připomínají fanouškům nezapomenutelné chvíle.“

Dresy na mistrovství světa ve fotbale

Moderní image začala hrát u dresů opravdu velkou roli ve druhé polovině 80. let. Památným je v tomto směru mistrovství Evropy 1988. Tehdy Adidas oblékl Nizozemce do různě žíhaných oranžových trojúhelníčků.

„Bylo to opravdu šokující, ale zároveň to velmi lákalo. Design byl tak silný a tak inovativní,“ popisoval Bierton pro CNN.

Západním Němcům zase výrobce přidal na bílé trikoty, které spolu s černými trenýrkami odkazovaly na pruskou minulost, výraznou lomenou trikoloru. Franz Beckenbauer, tehdejší reprezentační trenér, totiž chtěl nějak dostat vlajku na dres.

Kamerunci zkraje nového tisíciletí poutali bizarními basketbalovými trikoty bez rukávů, pro mistrovství světa jim je však FIFA neschválila.

Ještě výrazněji se do historie odění na fotbalových trávnících zapisují brankáři. Například na pestrobarevnou divočinu Mexičana Jorgeho Campose v USA 1994 se nedá zapomenout.

Kostky a pruhy

Přestože se v minulých letech fotbalové reprezentace ve vizáži dresů vrátily ke střídmosti a tradici, letos leckteré nabraly kurz retra přelomu 80. a 90. let minulého století. Kostkované, pruhované nebo kárované lemy zařadily na svá trička třeba týmy Španělska, Německa, Belgie či Kolumbie.

Odkazovat na rok 1994, kdy došla vůbec nejdál, a to do osmifinále, chce Nigérie svými dresy od firmy Nike, i když ve skutečnosti si moc podobné nejsou. To nic nemění na tom, že hned několik webů a magazínů je vyhlásilo za nejhezčí ze všech účastníků letošního šampionátu.

„Dresy Nigérie jsou excentrické a mimo hlavní proud tím nejlepším možným způsobem. Úchvatná směs svěží zelené, bílé a černé vyvolává pocity z mátové žvýkačky,“ vysvětlil svou volbu například prestižní pánský magazín Gentlemen’s Quarterly (GQ).

Český obránce Tomáš Kalas v souboji s Odionem Ighalem z Nigérie.
Přípravné fotbalové utkání Česká republika - Nigérie. Zleva český reprezentant...

Fotbaloví nadšenci již skoupili tři miliony kusů nepřehlédnutelných trikotů a Nike hlásí vyprodáno. Kromě nebývalého zájmu ale nigerijský dres vyvolává i kontroverzi. Prodává se totiž za 85 dolarů (v přepočtu něco přes 1800 korun), tedy částku, kterou si většina obyvatel této africké země nevydělá ani za měsíc. Na trhu se proto objevily padělky nabízené za pouhou třetinu původní ceny.

Ať už mají dresy jakékoliv vzory, stejná váha se přikládá jejich funkčnosti, která je pro samotný výkon hráče podstatnější. „Využívají se prodyšné a příjemné materiály. Stále více se používají přiléhavé dresy, a to z důvodu aerodynamiky a většího tlaku na rychlost a obratnost hráčů,“ popisuje pro LN marketingová ředitelka Pumy Lucie Hložánková. „Zároveň soupeř nemůže za přiléhavé dresy chytat a stahovat hráče nebo jim bránit v pohybu.“