Talentovaný hokejový útočník Nečas: Dodatečnou nominaci bych nikdy neodmítl |
Začalo to před jednadvaceti lety. Pavel Zacha svého syna trénoval doslova od kolébky, akdyž rozpoznal, že syna baví sport, vsadil vše na jednu kartu a pokusil se z něj udělat skvělého hokejistu.
Podařilo se. Dnes je zmalého kluka, který se jmenuje stejně jako táta, hokejista působící v NHL.
Našel Pavel Zacha skutečně recept, jak vychovat vrcholového sportovce?
„Tak úplně to nebylo. Na počátku nebylo moje rozhodnutí, že se bude živit sportem,“ říká Pavel Zacha.
Svého syna se snažil maximálně všestranně rozvíjet a sledoval, co ho baví a pro co má vlohy.
„On ale od počátku dával zřetelně najevo, že miluje hokej a basketbal. Nikdy mi neřekl, že nechce jít na hokejový trénink nebo na zápas. Kdybych mu tehdy zakázal byť jediný zápas, byl by to pro něj zdrcující trest,“ říká Zacha.
Rozpoznat, pro co má dítě vlohy, lze podle něj už kolem tří let věku. Samozřejmě za podmínky, že se do té doby rodič dítěti maximálně věnuje a rozvíjí ho. Začít se může hned po narození.
Pavel Zácha
„Je třeba nenechávat dítě ležet bez zájmu, ale stimulovat rozvoj jeho pohybu všemi prostředky, které si oblíbí. Už v prvním měsíci života dítěte můžeme sestavit sérii her a cvičení, které lze opakovat jako jakousi první rozvojovou supersérii cviků,“ tvrdí Zacha.
Díky maximální péči, kterou svému synovi věnoval, uměl malý Pavel chodit již před dosažením devátého měsíce věku, ve dvou letech jezdil na kole, stál na bruslích nebo lyžích, ve třech letech pak již plnohodnotně zvládal hokejové a tenisové tréninky.
Na otázku, zda se nebál, že svému synovi může náročným tréninkem spíše ublížit, kroutí odmítavě hlavou.
„Je třeba, aby dítě bavilo to, co s ním děláte, aby mělo nějakou motivaci pro konkrétní činnost. Je to obtížně zvládnutelná dovednost, ne vždy a ne každému se podaří dosáhnout harmonie se svým dítětem. Ale v žádném případě by to nikdy neměl být vynucovaný dril, jenom zábava a hra,“ vysvětluje.
Podle něj není nic horšího než ambiciózní rodiče, kteří si na dítěti léčí vlastní mindráky anutí ho do něčeho, co jej nebaví.
„Mého syna ale hokej naštěstí strašně bavil, takže mu nevadilo hrát sedm zápasů týdně a k tomu ještě odtrénovat na ledě jedenáct hodin,“ říká Zacha.
Jeho syn si prý se svým trenérem naordinoval takové dávky, které se vymykají všemu, co tady kdo kdy prováděl.
„Dvakrát v týdnu absolvoval až devět tréninkových jednotek, takže začal ráno v osm hodin a končil basketbalem večer před půl jedenáctou. V ostatní dny měl třeba pět nebo šest tréninkových jednotek za den,“ vzpomíná Zacha.
Mladý hokejista to přitom podle svého otce dokázal absolvovat bez jakýchkoliv negativních dopadů na svoje zdraví, protože byl na podobné věci od narození stavěný a trénovaný.
„Jeden zjeho dřívějších kondičních trenérů mi kdysi říkal, že když k němu měl Pavel poprvé přijít, kvůli pověsti, která ho předcházela, si myslel, že půjde o naprostou tělesnou ruinu se zničenými klouby.“
 |
„Když ho pak masíroval, s údivem zjistil, že vypadá doslova jako nedotčené dítě. Žádné svalové disbalance, žádné opotřebení kloubů, žádné zjevné devastace pohybového aparátu,“ říká Zacha.
Jeho syn Pavel i díky otcově výchově už všestnácti letech naskočil do extraligy a po jednom roce odešel do zámoří, kde v současnosti hraje NHL vdresu New Jersey Devils.
Brzy bude mít dost možná následovníky. Své poznatky o výchově se totiž snaží Zacha předávat i dál. Shrnul je do filozofie, kterou nazývá kaveveda (komplexní multirozvojová výchova dětí).
Napsal o ní již několik knih, a jak sám říká, je v kontaktu sřadou rodičů, kteří se snaží následovat jeho příklad.
