Waterloo. Česká atletika měla silné roky, útlum se dal čekat, zklamáním ale je přístup. Výbuch J. Holuši (bez zájmu), P. Masláka ("Nemám motivaci" - tak proč tam je?), R. Jušky. Odpovědi novinářům jako přes kopírák. "Nevím, co se stalo, všechno mi sedlo, formu jsem měl(a)." Výjimkou byla Z. Hejnová: "Když nejsem zdravá, nedá se běhat." Tak proč tam jela? Udělat si ostudu, pokazit si jméno? Nebo i ona si jela "užít"? Zuzana Hejnová udělala pro českou atletiku moc, ale toto je nedůstojné. Někteří lidé říkají: to je dnešní mladá generace, žádná dřina, chtějí si hlavně užít, udělat si pár sefíček a nepředřít se. Živit sportem, dokud to někdo platí, protože šedost a závaznost běžného pracovního života je děsí. Ale vždyť ze stejné generace jsou i jejich soupeři! Mnozí bojují, dřou, rvou se vítězí! Ne, to není generací, ale přístupem českých sportovců, pro které je sport příjemnější formou vydělávání si na živobytí než jiné alternativy, a prostředí jim umožňuje se jím živit, i bez výsledků.