P. Kvitová doplácí na mizernou fyzičku, asi nejhorší z celé světové špičky. Vydělává ale dost, asi jí to tak vyhovuje. Každého trenéra, který po ní chtěl větší dávky v tréninku, vyhodila. Má na to právo, živí je. I v této sezóně, kterou odehrála jen částečně, si jen na prize money vydělala v přepočtu přes 50 mil. Kč plus příjmy z propagace značek.  Kdyby jí po uhrazení nákladů a daní zbylo 20mil. Kč, pořád je to o mnoho více, než by si mohla vydělávat v občanském zaměstnání. Kdyby se v tréninku víc honila, mohla by možná mít dvakrát tolik, ale to ji asi nemotivuje. Divím se těm, kteří radí, aby rezignoval šéftrenér, který se živí z jejích příjmů, anebo aby ji tlačil do něčeho, co ona nechce.

Pro diváky je to hrůza, ale žijeme ve světě marketingu a ten určuje, co se vyplatí a co ne. Tenistky, které propagují výrobky, s nimiž pak sportují stamilióny lidí, se firmám vyplatí - stačí, když si udělají jméno, pak už je jedno, jestli všechny hrají nevyrovnaně a nevzhledně.

Častý dotaz zní:proč jsou sponzoři turnajů ochotni platit tolik, že je možné vyplácet prizemoney na turnajích v málo vyrovnaném a většinou málo atraktivním ženskémtenise na stejné úrovni jako v mužském. Odpověď je jednoduchá: je na tompostaven jejich business model. Potřebují dostat stále více a více dívek a ženk hraní tenisu. V Číně, v Indii, v Rumunsku atd. Jaká jinámotivace je snadnější a srozumitelnější napříč všemi sociálními vrstvami než „chcetetaké jednou vydělávat tolik?“