Vžijte se situace, kdy jste na operačním sále  a chirurg se nemůže strefit skalpelem na to správné místo a vymlouvá se, že se nemůže sžít se světlam, personálem nebo že má divný skalpel. A to přesto, že celý život nedělá nic jiného. Asi byste nebyli, nadšením, celí divocí. A pak se podíváte na naše atlety, v tomto případě na Veselého, který házel oštěpem 6x a pokaždé vypadal hod technicky jinak. Jednou dopadl na zem kolmo k čáře. Podruhé zešikma pod jistým úhlem, potřetí pod jiným, jednou měl, při rozběhu, oštěm souběžně s dráhou letu, dvakrát mu trčel na jednu stranu hodně, dvakrát jinak. Přestože je jasné, že ne vždy je posvícení, ale to, co předvedl tento mladý muž, to bylo k uzoufání. Ví, že v určitém termínu je vrchol sezony a on tam přijede totálně rozhašený. Celý život dělá jen jednu věc. Háže oštěpem. Nemyslím, že je zas až takový problém, na MS hodit alespoň délku, jakou háže celý rok. To je příšerné zklamání. Ale není v tom sám, Kudlička, Maslák, ta kladivářka atd. Děsné.