Krásně napsané

Moc pěkně napsané. Ještě bych dodal celospolečenskou duchovní krizy...

No vidíte a jde to,

vždy jsem přemýšlel nad tím, proč místo dvou vět napsqt článek ne jednu stránku.

Trochu jsem s lyžováním koketoval,  podařilo se mi a to v roce vzniku světového poháru u nás na vsi prosadit, že lyžařské závody mezi třemi školami , které spočívali v kombinaci slalomu a běhu jsou pitomost a přesto, že jsme měli všichni gumové lyžáky a stejné lyže, ti štastnější kandahár s tkzv. dolním tahem, ukázalo se, že je veliký rozdíl, mezi rychlostním lyžováním a během na lyžích. Byl jsem tehdy prvním vítězem závodů ve slalomu, bohužel na řadu let se potom díky novému tělocvikáři všichni věnovali běhu, ostatně v jeseníkách tehdy pravé sjezdovky nebyly, byly takzvané alpské disciplíny mnohem dražší na výbavu i na možnosti trénovat na odpovídajících terénech. Píši to proto, že vím, co musel pan Záhrobský vše udělat proto, aby jeho děti mohli dosáhnout tak, kam se dostali. Také jsem měl sestru, které se dostala mnohem výše než já, nikdy jsem jí to nezáviděl ale vždy jsem jí to přál. Kolik radostin bylo nad první Rotamatem, který táta přivezl jak jinak, než ze služební cesty do Rakouska.

Šárka , ať to omlouvá kldo chce, je v mých očích zmanipulovaná a snad si později uvědomí, co pro ni táta musel obětovat. Možná i bratr. Moc jsem jí fandil, snad už proto, že dělala sport, který i mne velmi bavil. Mohu jí jen napsta, že mije děti, určitě oba kluci byli pro sjezdové lyžování nesmírně talentovaní,  bohužel za totáče bych býval byl musel jít dělat některou s tehdy dobře placených profesí, někdy i spojenou s donášením, abych měldost peněz na to, aby moji synové mohli tento sport provozovat na vrcholové úrovni. Ale to je jiná kapitola.

Vám bych chtěl Šárko jen říci, aby jste velmi zvážila obviňování svého otce a zamyslela se nad tím,kde by jste byla bez odětí nejen jeho, ale i celé rodiny.

No vidíte a jde to,

Jak z toho ven?

Hezký den, třeba si oba čtou, co se o nich píše, Šárka zahlédne "bacha z takové výchovy můžeš narazit na ještě horšího partnera" a otec si přečte " dcera je dospělá a odešla by z rodiny tak jako tak " a pak možná , kdyby se stal zázrak , si každý vybere dobrého psychoterapeuta a bude na sobě pracovat tak, aby ve zdraví přijali novou životní etapu. 

Pana Klimeše

čítám rád..Míval i takovou pěknou rubriku kdesi na netu o mezilidských vztazích..Škoda jí..

Souhlasim

s pani Raabovou - vyborne napsano. Jak z te slamastyky ven ? Bude tezke si zase podat ruce..

Zdá se

mi to připomínat vulgární verzi Babičky, která v souvislosti s Viktorkou, ječící nad splavem ječící Jizery, vysvětluje ten pazvuk nějakým svěděním. A to pak rodina, nerodina, ucpané uši, na očích brýle, ze svahu hurráá.

poměrně

hezky napsáno, ale jak z toho ven?