V červnu při vládní krizi Šlégr složil poslanecký mandát a oznámil, že se vrací do "čistého prostředí" sportu. Sám se rozhodl, že si opět oblékne černožlutý dres. Přes léto dřel na ledě se spoluhráči, zhubl a klubu svého srdce chce pomoct v extralize k úspěchu. "Jsem připravený," hlásí olympijský šampion z Nagana, mistr světa a vítěz Stanley Cupu.
Stálo vás to hodně odříkání?
Myslím, že je to příjemné odříkání. Bolí to, ale to bolelo vždycky. Akorát v těch mých letech to bolí o něco víc, ale když máte před sebou cíl, tak se dá od toho odpoutat.
ČTĚTE TAKÉ |
Cílem je získat pro Litvínov titul. Byla to pro vás stejně jako pro Martina Ručinského motivace, abyste pokračoval v kariéře?
Určitě. Už jsem několikrát řekl, že vždycky byl můj sen vyhrát s Litvínovem titul. Viděl jsem Martina Straku v Plzni, jak za tím léta jde a nakonec se mu to povedlo. Samozřejmě věříme s Martinem, že se nám to povede taky. Jestli to bude v téhle sezoně, to nikdo nemůžu vědět. Všichni hrajeme proto, abychom vyhráli. Je otázka, jak se s tím mužstvo popere, jakou bude mít sílu, morálku, jak trenéři dokážou skloubit partu.
Vždycky je to v těch detailech. V loňském finále se to ukázalo, když nastoupil Špaček. Vůbec netrénoval, ale dokázal si to v hlavě srovnat a zápasy odehrál tak, že se na to dalo i koukat. Nakonec tam byla i ta sladká odměna. S Matinem uděláme maximum, aby i my jsme dostali tu odměnu.
Co vaše věčně bolavá záda. Jsou teď v pořádku?
Nemůžu čekat, že začnu naplno trénovat, hrát a záda mě přestanou bolet. Takový zázrak neexistuje, ty záda jsou bolavé, je tam zdravotní problém, ale dokud si ještě - s nadsázkou - zavážu brusle, tak budu trénovat a jestli mi trenéři dají šanci, abych hrál, tak se budu snažit mužstvu pomoct.
Máte nějaký plán, kdy nastoupíte?
Není tady žádný termín. Jsem připravený. Jestli mám hrát v prvním zápase, nebo budu hrát v 52. kole, je mi v principu úplně jedno. Nepřicházím s tím, abych si vytvářel nové jméno nebo image. Já hokejový Litvínov miluju, jsem mu vděčný za to, jakou jsem si mohl prožít kariéru a dneska chci být prostě u toho, kdyby se náhodou povedl ten úspěch a já k němu chci přispět. Jakým způsobem, ukáže až čas.
Dá se vyjádřit v procentech stav vaší připravenosti?
Pocitově se cítím každý zápas lépe a lépe. Jestli je to na to, abych nastoupil hned v prvním zápase, to musí vyhodnotit trenéři, ne já. Jsem teď na váze, na které jsem končil. Myslím, že jsem v kondici. Nemůžete ode mě očekávat, že budu sprintovat jako dvacetiletý kluk, ale v určitých letech hokej hrajete víc hlavou než nohama.
Můžete srovnat tenhle návrat s tím, když jste v roce 2012 pomáhal Litvínovu v boji o záchranu?
Minulý návrat byl víc hektický, bez extrémnější přípravy. Já jsem někde říkal, že jsem trénoval měsíc, ale z toho jsem měl ještě čtrnáct dní sněmovnu, takže se to určitě nedá srovnávat. Dneska jsem v daleko lepší kondici a uvidíme, jestli to půjde a bude to stačit k tomu, abych to odehrál důstojně.
Asi máte i víc času, než když jste dojížděl do Litvínova z Prahy.
Určitě, věnoval jsem přípravě dost času. Každý den dělám to, co mí spoluhráči, takže jsem kondici nabrat musel. Jinak bych to nemohl absolvovat.
Jak vás berou mladší spoluhráči v kabině?
Myslím, že tam je vzájemný respekt. Zrovna v obraně máme hodně mladých kluků, na tréninku se jím snažím říkat postřehy. Vidím v nich obrovskou perspektivu, nastupuju s mladým Pavelkou, který může být v budoucnu nástupce Kubáta. Dohodli jsme se na tom, že když bude chtít mi naslouchat a pracovat i po tréninku, tak se může jedině zlepšovat. Bylo by to dobře pro klub, kdybychom tu měli talentovaného kluka třeba i pro nároďák.
Dokážou si z vás třeba i udělat srandu?
Myslím, že kdyby to neuměli, tak by to bylo špatně. Hokej je kolektivní hra a musíme působit jako jeden muž. Oni si taky samozřejmě z nás s Martinem dělají srandu, ale je to s respektem. My si zase vážíme každého hráče v mužstvu.
Je vidět, že návratem k hokeji žijete naplno. Co na to říkají doma?
Nikdo z mých blízkých z toho není nadšený. Naopak mají obrovský strach, ale vědí, že jsem v tomhle zarputilej a nepustím kostičku, jak se říká. Prostě jdu do toho rizika, i když si spousta lidí může říct, že jsem blázen, ale já opravdu miluju hokej a Litvínov, proto jsem se tak rozhodl.
