Trochu jsme se to naučili, krčili rameny bratři Snítilové a spol. A když řekli, že doma mají jedinou curlingovou halu v Praze, další dvě dráhy jsou v Bratislavě, jedna v Budapešti a tím to ve východní Evropě končí, novináři kroutili hlavami.
Kanada, Mekka curlingu
„Divili se, protože mezi curlery je dobře známo, že třeba Švýcarsko má čtyřicet curlingových hal. My jsme ale vzbudili zájem proto, že ty naše první dvě výhry, to byla bomba,“ vzpomíná Jiří Snítil. V týmu má roli skipa čili vůdčí osobnosti, která určuje taktiku a posílá po ledové ploše poslední kameny.
Co na tom, že dalších devět zápasů pak prohráli a skončili dvanáctí čili poslední? Už se o nich vědělo. Dnes se zvedne opona dalšího šampionátu – v kanadském Monctonu. A Češi jsou opět při tom.
„Pořadatelé slibují, že sedmitisícová hala bude na každý zápas nejméně ze dvou třetin zaplněná. To doma nezažijeme. A když nastoupí domácí, bude to prý hukot. Ale jsme v Kanadě, zemi olympijských vítězů a Mekce curlingu,“ hlásí Jiří Snítil z dějiště mistrovství.
Už jste o curlingu slyšeli? Zajisté ano, vždyť je od Nagana 1998 olympijským sportem. Hra, kterou kdysi vymysleli ve Skotsku, kde začali posílat po ledě obyčejné „šutry“, se zdokonalila až do dnešní podoby. Jedna sada kamenů přijde na dvě stě tisíc, ale také na půl milionu korun.
Představte si, že hokejovou reprezentaci tvoří hráči jednoho klubu. Právě tak to chodí v curlingu. Česko reprezentuje tým 1. CK Brno, pětinásobný mistr republiky posledních let. Jenže na mistrovství světa je třeba se kvalifikovat z prosincového mistrovství Evropy. Čechům se to poprvé podařilo předloni, kdy se po osmém místě probili do USA přes baráž s Iry, podruhé loni, když skončili na evropském šampionátu sedmí a do Kanady postoupili přímo.
„Už jsme se otrkali, už nechceme jezdit jen na zkušenou,“ říká Snítil.
Členové českého týmu jsou amatéři, hrají a trénují až po práci.
„To bylo pro zámořské novináře taky překvapení. Členové tamních top týmů jsou většinou majitelé firem, což jim umožňuje celou zimu cestovat a hrát. Oni se tváří, že ne, ale už je to takový poloprofesionální přístup. Nebo evropské špičky – Norové a Skoti – když vidíte jejich kalendář, tak nemají šanci chodit v zimě do práce.“
Ještě větší boom než Češi zažili loni v Grand Forksu Číňané. Také oni byli na šampionátu poprvé, ale účast zakončili čtvrtým místem.
„Bylo to překvapení, ale trošku očekávané. Už se totiž vědělo, že čínští hráči téměř celý rok trénují v Kanadě a mají kanadské kouče,“ pokyvuje hlavou Snítil.
Olympijské snění Také curleři mají sportovní sny. „Měl jsem sen hrát na mistrovství světa, což se mi loni splnilo. Teď se mi splní druhý sen – hrát v Kanadě před tolika diváky,“ přiznává nejlepší český skip. Má i třetí sen? „Chtěli bychom na olympiádu. Vancouver už nestihneme, ale účast v Soči by mohla být vrcholem naší kariéry,“ přemítá Jiří Snítil.
To by se ale museli během tří světových šampionátů dostat do první devítky světového žebříčku. „Jenže když před lety skončila naše první účast v divizi B mistrovství Evropy trapasem, taky nikdo nevěřil, že bychom se jednou mohli dostat do áčka a pak na mistrovství světa.“
