Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Cože, já dostanu peníze? nevěřila Sýkorová odměně za bronz

Sport

  16:26
LONDÝN (od zpravodaje LN ve Velké Británii) - Před novináře ji skoro museli dostrkat, nesměle se dívala na diktafony před sebou. "To už si nahráváte? A co mám říkat? Já se vás bojím," povídala vystrašeně s bronzovou medailí na krku.

Adéla Sýkorová vybojovala ve střelbě bronz foto: ČTK

Tohle ale nebyla Kateřina Emmons. Obhájkyně pekingského stříbra a jedna z favoriTek skončila ve sportovní malorážce už po kvalifikaci na 32. místě.

Česko má od soboty novou hrdinku. Seznamte se s ní. Jmenuje se Adéla Sýkorová, narodila se ve Zlíně, je jí 25 let a doteď žádný velký závod nevyhrála. Jenže v sobotu pro zemi získala v Londýně první olympijský kov ze střeleckého areálu. "Vůbec jsem v to nevěřila," zářila. "Ještě mi to nedochází."

ČTĚTE TAKÉ

PřItom zásah 8,0 v osmé sérii z deseti znamenal sestup z medailových pozic. Až díky posledními trefami se vrátila na třetí místo, a zachránila tak tradici českých střelců: že od Atlanty spolehlivě vezou medaili z každých her.

Kdy jste začala věřit v medaili?
Já ji vůbec nechtěla. Já si říkala, že ji vůbec nechci.

Prosím?
No jo, abych nebyla nervózní. Kdybych si říkala, že si pro medaili jdu, bylo by to horší a horší.

Přitom už v kvalifikaci po střelbě vleže jste měla namále...
To už jsem si říkala, že je finále asi ztracené. Ale pak už jsem si to nepřipouštěla a snažila se střílet, abych tu ztrátu dohnala. Když to skončilo, trenér pak ke mně přišel a říká, že to vypadá na rozstřel. Tak jsem seděla a čekala, až to skončí. A ono to tam spadlo.

Co jste si pro změnu říkala po vaší finálové ráně 8,0?
Už ani nevím. Ta rána byla hrozná, stržená, špatně vystřelená. To už jsem neměla vystřelit.

Znala jste po ní pořadí, v němž jste se propadla zase dolů?
Ne, já se nedívala. Nechtěla jsem to vědět.

To se vám opravdu dařilo nevnímat průběh závodu?
Když se po každé sérii hlásily ty rány, zpívala jsem si v hlavě Malou dámu od Kabátů, abych neslyšela okolí. Prostě jsem si zpívala. A nevnímala.

Kdy jste tedy zjistila, že jste třetí?
Až po poslední ráně. Podívala jsem se na ten monitor, co jsem měla pod sebou. Do té doby ne. To by byl konec. To bych tady nestála.

Cítila jste v zádech velkou podporu českých fanoušků?
Jasně, slyšela jsem, jak tleskají po každé desítce. Dokonce křičeli. To byla paráda.

Měla jste mezi nimi někoho blízkého?
Přijeli kamarádi, o kterých jsem ani nevěděla, že tady jsou. Ti mě hodně překvapili.

A nezkazilo vám radost, když vás při slavnostním vyhlášení představili jako čtvrtou Polku Sylwii Bogackou?
Moc mě to nepotěšilo, ale nezkazilo. To už je takový detail. Já si jen říkala, jestli mám opravdu jít na ten stupínek, nebo co mám dělat... Ale šla jsem - říkala jsem si, že by to byl asi trapas, kdybych tam pořád stála.

S bronzem jste vyhrála i 450 tisíc korun. Co s nimi uděláte?
Cože?! Jaké peníze?

To je slíbená odměna za vaši medailovou hodnotu.
To si snad děláte srandu! (otočí se a rozdýchává) Já se z toho zblázním, to si děláte srandu! Tak jdeme na pivo, ne? Ježíšmarjá, to je teda dobrý.

Kateřina Emmons o vás tvrdí, že máte talent. Prý se z vás pomalu klube.
Tohle už je všechno hlavně o hlavě. Umět se soustředit na každou ránu a nenechat myšlenky, aby vás odvedly jinam.

Co od vás po vašem životním výsledku tedy můžeme očekávat dál?
Nečekejte nic.

Proč?
Já nevím. Střelba je strašně psychicky náročný sport, záleží dost na tom, jak se kdo vyspí, protože každá z těch holek na čáře to mohla dokázat. Ale je pravda, že mi tohle dodá sebedůvěru do budoucna.