Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Brusel a Sheffield. Dvě tragédie v hledišti změnily anglický fotbal

Sport

  16:18
PRAHA - Pokaždé, když se na českých fotbalových stadionech něco semele, je tím nejvzývanějším ideálem. „Proč to u nás nefunguje jako v Anglii?“ ozývá se. Jak přesně se na ostrovech vypořádali s nebezpečným chováním na tribunách?

Tragédie na stadionu v Hillsborough. foto: thetimes.co.uk

„Myslím si, že než vymýšlet něco nového, bude nejlepší převzít účinný model, který funguje v zemích, jako je Anglie nebo Nizozemsko. Tam se s tím vypořádali, i když to stálo hodně peněz i úsilí,“ řekl pro Českou televizi šéf českého fotbalu Miroslav Pelta, když se po řádění fanoušků v Ostravě začalo opět probírat, jak předejít dalším takovým selháním.

Může být řešení tak prosté? Vždyť anglický systém se vyvíjel do současné podoby nejen díky změnám v legislativě, ale také ve společnosti. Transformaci nastartovala osmdesátá léta, kdy bylo násilí na anglických stadionech běžným jevem.

Dvě tragédie, které proměnily anglický fotbal

1985 - Brusel (Heyselův stadion)

Před finále Poháru mistrů se fanoušci Liverpoolu chtěli pomstít za rok staré příkoří z Říma a vrhli se na příznivce Juventusu. Na stadion pronesli také zbraně. Zabili 39 lidí – kromě jednoho Belgičana samé Italy.

1989 - Sheffield (Stadion Hillsborough)

Liverpoolští příznivci byli tentokrát oběťmi. Kvůli diletantství policie a pořadatelů se nevešli do vyhrazeného sektoru a 96 jich bylo umačkáno. Tato tragédie vedla ke zrušení míst na stání a vytvoření nových zákonů.

V České republice se začalo chování chuligánů řešit kvůli událostem z předminulé soboty, kdy o přestávce zápasu Baníku Ostrava se Spartou Praha vytrhali fanoušci sedačky a házeli je po sobě.

Nedávný konflikt příznivců Ostravy a Sparty byl proti tomu jen nevinnou šarvátkou, které by se třeba takoví pořízci z Millwallu ze srdce zasmáli. Během někdejších utkání anglických týmů někdy tekla krev a umírali lidé.

Nejvíce při dvou tragických událostech, které se staly zásadními mezníky a při vzpomínce na ně dodnes mrazí: Brusel 1985 a Hillsborough 1989.

Bruselský masakr se zapsal do historie před finále Poháru mistrů mezi Juventusem a Liverpoolem. Brutalita vyzbrojených anglických chuligánů, již pocházeli velmi často z frustrované dělnické třídy, byla na vrcholu. Smrtí ji odneslo 38 Italů a jeden Belgičan, přes 400 dalších lidí bylo zraněno.

Trest dostal nejen Liverpool, ale všechny anglické kluby – pět let nesměly hrát evropské poháry, Liverpool ještě o rok déle. A tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová kvůli fotbalu poprvé bouchla do stolu. „Musíme se chuligánů zbavit,“ rozhodla se rázná lídryně konzervativců.

A tak začaly vznikat zákony, které dnes Česko a další země obdivují. Prvním velkým krokem bylo zavedení evidence agresivních fanoušků, kteří měli zakázaný vstup na stadiony. Dalšímu obrovskému neštěstí, tentokrát na anglické půdě, to však nezabránilo. Už je to čtvrtstoletí od nejčernějšího dne v historii Liverpoolu.

Ano, slavný klub byl účasten i této tragédie. Při semifinále FA Cupu s Nottinghamem Forrest na stadionu Hillsborough v Sheffieldu zemřelo 96 jeho fanoušků.

Tentokrát však byli na vině policisté a pořadatelé. Liverpoolské fanoušky, kterých bylo mnohem víc než těch z Nottinghamu, poslali do malého sektoru a vyvolali zmatek. Jedince, kteří se chtěli vysvobodit z narůstajícího tlaku přelezením zábran, shazovali policisté zpátky.

Nastala scéna jako z hororu: fanoušci ve spodních řadách se ocitli ve smrtícím lisu, z něhož nebylo úniku. Mezi mrtvými byl i bratranec současného liverpoolského kapitána Stevena Gerrarda. „Mohlo se to stát klidně i mně, komukoli. Slzy z Hillsborough nikdy neuschnou,“ říká Gerrard.

Mnozí fanoušci Liverpoolu vinili i loni zesnulou Thatcherovou, která podle nich o záměru policie a pořadatelů minimálně věděla. „Železná lady“ nicméně pojala Hillsborough jako další důvod, proč ještě zpřísnit poměry na stadionech. Události v Hillsborough jsou i nyní předmětem vyšetřování, předloni totiž případ znovu otevřela ministryně vnitra Theresa Mayová.

Na našem území se v roce1989 změnil režim, za Lamanšským průlivem přístup k fotbalovým nadšencům. Místa ke stání? Nikdy víc, na všech tribunách po celé zemi se bude už jedině sedět. Zmizí také ploty okolo trávníku, na druhou stranu začne platit nelítostná fotbalová legislativa.

Alkohol v hledišti, rasistické a vulgární pokřiky a transparenty, vniknutí na hřiště a házení věcí, to všechno je zakázáno. O rvačkách samozřejmě ani nemluvě. Provinilcům hrozí tvrdé tresty.

Kamery, bezpečnostní rámy a vstupenky na jméno

Anglické kluby své domovské stánky postupem času prošpikovaly kamerami, fanoušky kontrolují i pomocí bezpečnostních rámů, vstupenky jim dávají na jméno. Na stadionech sice není policie, ale profesionální pořadatelská služba.

Stačí to, protože málokdy si někdo troufne „zlobit“. Každý malý fanda totiž ví, že ho klub může potrestat doživotním zákazem vstupu. A nepotřebuje k tomu ani svolení soudu. Dalšími tresty jsou pokuta i vězení.

Zakrývání obličeje a používání pyrotechniky? Vyloučeno! Dovoleno není ani hromadné fandění vestoje, což se některá sdružení snaží v posledních letech změnit. Ukazují do Německa, kde bývá při zápasech lepší atmosféra než v Anglii.

V obou zemích však na rozdíl od České republiky platí, že si kluby mohou dovolit přijít o neslušného fanouška, protože na jeho místo čeká spousta dalších. Většina českých týmů je ráda, že má alespoň malé jádro příznivců, kteří je podporují a pravidelně přispívají do téměř prázdné kasičky.

Ne, anglickou fotbalovou kulturu do Česka nepřinese pouhé okopírování legislativy. Jako ideál k inspiraci a snění o budoucnosti ovšem Premier League rozhodně není na škodu.

Problémy nemá však jen Česko. Smrtí jednoho z fanoušků skončily nedávno potyčky hooligans při utkání prvního kola švédské ligy. Duel Djurgaardenu na hřišti Helsingborgu byl tak v prvním poločase předčasně ukončen.

Podle policie utrpěl 44letý muž vážná zranění, kterým po převozu do nemocnice podlehl. Fanouška hostujícího týmu trefil do hlavy předmět hozený z opačného tábora ještě před úvodním hvizdem.

Autor: