Přestože svůj profesionální debut 25. května 2008 prohrála, dokázala se Šindo vypracovat na elitní boxerku. V roce 2011 se stala šampionkou Oceánie v muší váze, o dva roky později na druhý pokus už dokonce i mistryní světa prestižní federace WBC.
Jenže ve stejném roce (2013) poprvé pro japonská média prohlásila: „Necítím se být ženou. Chci žít život s takovým tělem, jakou mám duši. Bylo těžké se přiznat rodičům a také jít s tímto na veřejnost.“
V jejím rozhodnutí ji hodně podporovala bývalá špičková japonská gymnastka Rie Tanaková. Že něco není v pořádku totiž pociťovala Šindo už od základní školy, kdy se jí více než spolužáci, líbily starší studentky a kdy nikdy nenosila sukně, ale raději si hrála s kamarády v šortkách a bez trička. A to dokonce i v pubertě. Zasáhnout museli až učitelé telefonátem domů.
Jak už to tak bývá, brzy se stala terčem šikany. „Nikdo mi nerozuměl, bylo to strašné. A trapné zároveň,“ vypráví už s odstupem času osmadvacetiletá žena, kterou donutily nosit sukni až na střední škole a univerzitě, kde byly součástí školní uniformy. Ona sama by se ale raději viděla v té chlapecké.
Právě na vysoké škole poprvé zažila vztah se ženou, když se zamilovala do vedoucí svého basketbalového týmu. Když se ale o vztahu dozvěděly spoluhráčky, byl konec. Poníženou Šindo z týmu dokonce vyhodili.
Šindo Go (vlevo) v zápase s Mariannou Juarezovou.
Dívka, která se chtěla původně stát hasičem, proto začala raději pracovat v jednom zapadlém nočním baru. A stále bojovala sama se sebou. Vyhledávala společnost transsexuálů a lesbiček. A stále více také tvrdého alkoholu. „Ano, měla jsem myšlenky na to, že se zabiji,“ uvedla tehdy.
Poté, co si promluvila se svým šéfem, našla klid až na překvapivém místě: v klubu Kuratoki Boxing Gym ve svém rodném městě. V tělocvičně našla alespoň částečně smysl života.
„Když boxuješ, tak úplně záříš,“ podporoval ji v zápasení otec Koïchirem (58), díky kterému se rozhodl definitivně vrhnout na dráhu profesionální boxerky. I přes zmíněnou první porážku hned ve svém debutu.
Box ji pomohl zvládnout i reakci její rodiny poté, co jí oznámila své tajemství. Tedy především matky, která ji neustále opakovala, že musí zůstat ženou, tím člověkem, kterým se narodila. Šindo vyhledala pomoc odborníků, kteří u ní stanovili jasnou diagnózu: tzv. poruchou pohlavní identity.
Právě psychiatr ji před třemi lety rozmluvili operaci změny pohlaví. „Řekl mi, že není důležité, zda budu vystupovat jako žena, či muž, ale v jakém prostředí žiji. Abych byla šťastná. A abych takové rozhodnutí nedělala ve chvíli, kdy jsem zlomená a na dně, ale silná a sebevědomá,“ vyprávěla před pár dny v rozhovoru pro Japan Times.
Šindo Go coby mistryně světa.
Ta chvíle nastala nyní. 13. června vstoupí Šindo do ringu naposledy coby žena. Na galavečeru v Tokiu, v Korakuen Hall, kde se boxovalo poprvé už v roce 1964, se jí postaví krajanka Naoko Fujioková. Ve hře bude pás mistryně světa WBO v bantamové váze.
Pokud Šindo vyhraje, stane se podruhé v kariéře světovou šampionkou. A také naposledy. Poté ji čeká dlouhá procedura změny pohlaví, která se vším všudy trvá zhruba dva roky.
V tvrdém rohovnickém sportu nebude první známou osobností, která se k tomuto kroku odhodlala. V srpnu roku 2014 jej učinil tehdy jedenašedesátiletý Frank Maloney, známý to promotér například i Lennoxe Lewise či Davida Priceho. Nyní je zpět v boxu už coby Kellie Maloneyová.
„Vím, že můj život nebude s ohledem na okolí snadnější, až budu mužem. Předsudky budu muset řešit po zbytek svého života. Ale chci se cítit šťastná uvnitř. Zároveň věřím, že můj příklad bude zdrojem odvahy pro další. To, že jsem promluvila, jsem známá, může pomoct dalším,“ potvrzuje Šindo svoji bojovnost.
A na závěr boxerka, která ukončila 11 ze svých 16 výher před limitem, dodala: „V ringu se porážky nebojím. Ale mám strach o ty, co porážím, zvláště když jsou to ženy. Koneckonců, ve skutečnosti bych se měla utkávat s muži!“ Tenhle sen Megumi Hašimotové alias Šindo Go už brzo splní...
