Sbohem, Čišo! Slovenský obránce neztrácel naději a dobrou náladu ani v pokročilé fázi nemoci |
Neměl jednoduchou úlohu, naskočil totiž nečekaně už v průběhu první půle. Své úkoly ale splnil dokonale - jeden gól vsítil, u dalšího asistoval Mihálikovi.
Jak bylo náročné soustředit se na duel za takových okolností?
Každého, kdo se zprávu dozvěděl, píchlo u srdce. Nejen v Plzni, ale v celé republice i na Slovensku. Je to strašně smutné, nedá se to slovy popsat.
  |
Samotný zápas jste ovšem zvládli, porazit Spartu se počítá vždy...
Bylo to těžké i kvůli počasí a okolnostem. První čtvrthodinu se jen bojovalo. Pak už jsme konečně sehrávali i nacvičené situace, podrželi jsme balon. Do půle jsme už mohli z nějakých šancí vstřelit branku, výsledek byl ale pořád vyrovnaný. Jsem fakt šťastný, že jsme to zlomili a výhru poslali Mariánovi. Navíc u toho byla celá jeho rodina. Těžko se mi hledají slova.
První gól jste sám dal, na druhý jste přihrál. Vaše produktivita vás musí těšit, ne?
Je mi celkem jedno, jak se o mně píše. Chci hlavně pomoct týmu, což je moje priorita. Gól a asistence je opravdu jen nějaké koření toho, že jsme zápas zvládli. Marián teď může být v klidu a odpočívat.
Do hry jste šel ze střídačky už po dvaceti minutách, kdy se zranil váš parťák z útoku Beauguel. Netradiční situace.
Bylo to náročné, ale byl jsem připravený. I když nehraju, tak jsem stoprocentní. Šel jsem hrát brzy, ale chtěl jsem pro tým udělat maximum.
Nakonec jste krátce před koncem střídal znovu. Už vám docházely síly?
Byl jsem už dost unavený, čtvrthodinu před koncem se mi začala točit hlava. Mohlo to být třeba dehydratací, přesně nevím. Počasí bylo náročné, popasovali jsme se s tím ale dobře. Důležité je, že jsme vyhráli.
