4. února 2011 8:30 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

Chorvatský trenér Slaven Bilič: Nemůžete chtít nového Nedvěda hned

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Slaven Bilič | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Slaven Bilič | foto: Reprofoto

SPLIT/PRAHA Udržel se. Navzdory všem tlakům. Slaven Bilič, trenér fotbalistů Chorvatska, který byl coby hráč před dvanácti lety u zisku bronzových medailí z mistrovství světa ve Francii, přečkal u reprezentačního týmu karambol v podobě vyřazení v kvalifikaci o postup na loňský šampionát v Jižní Africe. A proč ne, jeho bilance je úctyhodná – za čtyři a půl roku u kormidla prohráli jeho svěřenci pět zápasů, z toho jeden na penalty.

Ve středu uvidí přímořská Pula přátelské utkání Chorvatsko–Česko. Jak k němu dvaačtyřicetiletý rodák ze Splitu vzhlíží? "Bude to dobrá prověrka, hra českého týmu se mi líbí," řekl v telefonickém rozhovoru. Těžko říct, do jaké míry tak potvrdil pověst, která jej předchází – umění diplomacie mu není cizí.

Trenér Michal Bílek považuje utkání v Pule za dobrou přípravu na březnovou kvalifikaci o Euro ve Španělsku, také vy upřednostňujete kombinační fotbal. Co může zápas přinést vám? Hraje Česko podobný fotbal jako Gruzie, váš příští soupeř v kvalifikaci?
To bych si nedovolil říct. Když jsme v září v Madridu s panem Bílkem utkání domlouvali, chtěli jsme hrát v Praze, on ale trval na utkání u nás právě proto, že vás pak čeká španělská půda. A jelikož my jsme si opravdu přáli Česko, souhlasili jsme. To utkání ale rozhodně nepovažujeme za generálku na Gruzii, vždyť tam hrajeme až v závěru března. Ale je milé, když vás někdo přirovnává ke Španělsku.

Čtěte také

Proč vám záleželo právě na Česku?
A proč ne? Už dlouho jsme spolu nehráli, naše fotbalové školy jsou si podobné, stejně jako národy. Český tým se snaží hrát moderní fotbal, bude to dobrá prověrka.

Viděl jste některé z posledních zápasů Česka?
Prohlédl jsem si tři – s Litvou, Skotskem a v Dánsku – a byl jsem příjemně překvapený. Když nepočítám Litvu, což se stane, tak váš tým má hru, kterou lze srovnat s dobrým klubem. To se s reprezentací neprovádí snadno. V Dánsku jste remizovali, což je dobrý výsledek, a Skotsko jste porazili, byť těsně. Jenže přehrajte soupeře, který brání v deseti jako buldok. Navíc utkání v Pule dobře zapadne i do oslav stých narozenin "mého" Hajduku Split, který bude hned následující neděli hrát na svém stadionu s vaší Slavií. Jistě víte, že Hajduk zakládali naši studenti v pražské restauraci U Fleků, bude to hezká oslava.

Utkání v Pule za generálku na Gruzii nepovažujete, za co tedy? Má to být také oslava fotbalu?
Ne ne, je tak málo reprezentačních zápasů, že jsou jen více nebo o něco méně důležitá utkání. Zvlášť když jste ze země jako Chorvatsko, kde se pokaždé očekává dobrý výsledek. Popravdě řečeno, takový přístup není špatný, dovedl nás k velmi pozitivní bilanci.

Koho z Čechů byste si vzal do týmu?
Takové otázky nemám moc rád. Teď je nejlepší Rosický, to je fotbalový génius, jen kdyby ho nepronásledovala zranění. On je český Luka Modrič, naše jednička, který ve středu bohužel nemůže hrát, v Londýně mu operovali slepé střevo. Ale mně se třeba líbí česká záloha – vedle Rosického Plašil, Polák a Hübschman dobře mění místa a doplňují se. Máte dobrý tým – a nemluvím tak proto, že je to pro české noviny.

Jenže v Česku je hra reprezentace spíše terčem kritiky, výběr neprožívá nejlepší období.
Ale nemůžete pořád říkat – kdyby tak mohl hrát Nedvěd! Nám se po bronzu z roku 1998 taky přestalo dařit. Lidi si na úspěchy zvyknou lehce. V našich menších zemích je prostě "nutný" dočasný propad. Měli jste skvělou generaci na Euru 1996, vyvrcholilo to v roce 2004, kdy jste hráli snad nejkrásnější fotbal v Evropě. Teď je třeba vyčkat.

Až se objeví další kvalitní generace?
Přesně tak, český fotbal přece nemůže rok co rok produkovat Nedvěda, Kollera, Šmicera, Bergera, Poborského... Pravda, některé země se z propadu nevyhrabaly, Bulharsko má Berbatova, který září v Premier League, ale pořád vzpomíná na úspěchy z éry Stoičkova, Rumuni už dlouho čekají na nového Hagiho. Někdo se z toho dostane, někdo ne. Ale taky je třeba pro to něco udělat, třeba u nás v Dalmácii hrají kluci fotbal pořád, všude možně.

Po neúspěchu v kvalifikaci mistrovství světa v Jižní Africe jste málem u týmu skončil – jak se vám podařilo situaci ustát?
Neúspěch to byl, byť jsme měli hodně těžkou skupinu. Anglie, Ukrajina, to nebyla žádná kočičí zakašlání. O bod jsme skončili třetí, doma s Ukrajinou remizovali 2:2, byť oni dali ze dvou střel dva góly a my trefili tři tyče. Dlouho nikoho nezajímalo, že první rok nám chyběli zranění Kranjčar a Eduardo, pak postupně Modrič, Čorluka, Olič... Na naši malou zemičku to byla příliš silná káva. Části našich médií se tyhle věci vysvětlují těžko, nakonec ale velká část veřejnosti, hráči i svaz chtěli, abych zůstal. Tak jsem si řekl, že není dobré opustit tak kvalitní tým po jednom neúspěchu, a teď mám velký cíl – postup na Euro.

Česko bude hrát se Španělskem v Granadě na stadionu pro šestnáct tisíc diváků. Nezdá se vám, že domácí tím dali jasně najevo, v jakém světle český tým vidí?
To si nemyslím. Podle mě by tam lidé zaplnili i stadion třeba ve Valencii, možná i Santiago Bernabeu, protože vždycky budou zvědavi především na svůj tým. Já bych se nepodceňoval, vtom musí být něco jiného.

  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz