Pětatřicetiletý Koukal se rozjel v nájezdech jako druhý český střelec. Najel si zleva z pohledu brankáře Zapolského, náznakem střely ho donutil k pohybu a zasunul puk mezi jeho betony. „Krátká klička do forhendu a mezi nohy,“ popsal jediný úspěšný aktér rozstřelu.
Při prodloužení se mistr světa z roku 2010 dostal do hry jen na chvilku při oslabení a pak seděl. Jelikož proměnil nájezd už v základní skupině proti Kanadě, od trenérů věděl, že půjde i tentokrát. Při čistění ledu před nájezdy vlezl na led a rozhýbal se. „Zabruslil jsem si a udělal pár dřepů, abych se rozehřál,“ řekl.
Nechtěl opakovat chybu, kterou udělal na předloňském šampionátu v Moskvě. Ve čtvrtfinále rovněž se Spojenými státy americkými při prodloužení rovněž moc nehrál, na střídačce vychladl, nájezd nedal a hokejisté tehdy vypadli.
„Sotva jsem tam dojel k bráně. Zděsil jsem se, že mi nejedou nohy. Říkal jsem si: ‚Co budu dělat?‘ A jakmile se do hlavy dostanou tyhle myšlenky, nesoustředíte se,“ řekl Koukal.
Zkušenosti z Ruska současnému hráči Jekatěrinburgu v Koreji pomohly. „Malinko jsme se otrkal. Hlavně dojeď k bráně, vystřel a mazej na střídačku!“ říkal si. Pochopil, co prožívají fotbalisté při penaltách na mistrovství světa.
„Ti frajeři umí kopnout do balonu, ale ten tlak je fakt velkej. A ty situace se neopakujou každý den.“ Než se k nájezdu rozjel, věděl, co udělá. „Nejsem hráč, který během nájezdu mění plán. Než vezmu puk, tak si řeknu, co chci dělat, a soustředím se na provedení,“ řekl Koukal.
  |
Přesto měl náhradní variantu. „Že puk přetáhnu na dlouhou kličku do forhendu. Mezi nohy je to trošku risk a jsem rád, že mu to tam propadlo,“ usmál se.
Na tohle jsme si hráli jako malí kluci, radoval se FrancouzSenzační úspěch českých hokejistů na olympijských hrách v Naganu před dvaceti lety rozhodl o tom, že se Pavel Francouz stal brankářem. Jako malý snil o tom, že jednou pomůže týmu stejně jako tehdy Dominik Hašek k úspěchu pod pěti kruhy a dnes k tomu udělal velký krok. Ve čtvrtfinále olympiády v Pchjongčchangu zlikvidoval všech pět nájezdů Američanů a výrazně tak pomohl k českému postupu do semifinále. Stejně jako Hašek v roce 1998 v semifinále proti Kanadě. "Přemýšlel jsem nad tím, než začaly nájezdy. Říkal jsem si, že přesně na tohle jsme si hráli jako malí kluci za barákem při nájezdech. Přišlo mi to neuvěřitelné. Je to super pocit. Jsem šťastný za vítězství. Samozřejmě všechno mohlo být úplně jinak, kdybychom třeba neměli štěstí v závěru, ale to už je teď jedno," řekl Francouz novinářům po výhře reprezentace 3:2 po nájezdech. "Jestli jsem je všechny vychytal i tehdy před barákem? Asi jo. Moc si to nepamatuji. Tohle jsou věci, které dojdou s odstupem času. Jsme v semifinále olympijské turnaje, což byl náš sen. A já věřím, že budeme snít dál. Pokud budeme pokračovat v takhle dobré práci, tak můžeme jít ještě dál," uvedl Francouz, který nastoupil do všech čtyřech zápasů českého týmu na OH a vždy odešel z ledu jako vítěz. V nájezdech jej postupně nepřekonali Chris Bourque, Ryan Donato, Marc Arcobello, Troy Terry a Bobby Butler. "Věděl jsem, kdo je kdo. Ze zápasu si člověk hráče zapamatuje, ale jejich pohyby jsem neznal. Snažil jsem se vždy vyjet a čekal jsem, že budou více střílet. První dva šli do kličky, což mě překvapilo. S vypětím všech sil, kdy jsem si natáhnul snad všechny třísla a svaly, zůstal puk před brankou," uvedl. Zároveň se poté snažil dávat pozor, aby jej stejně jako při zápase nepřekonali Američané střelou nad vyrážečku. Čeští hokejisté se při nájezdech drželi stejně jako jejich předchůdci v Naganu kolem ramen, Francouz si stejně jako Hašek připsal úspěšný zákrok proti Bourqueovi. Jen místo otce Raye jel za Američany syn Chris. "To jsou krásné a úsměvné shody náhod. Je sranda, jak ten čas letí. Hraje se proti další generaci hokejistů, jsou tu děti od hráčů z Nagana. Myslím, že to je moc pěkné," usmíval se Francouz. Brankář Čeljabinsku sice týmu výrazně pomohl k postupu do semifinále, svůj přínos však nepovažoval za hlavní. "Byli tam jiní hrdinové. Bereme to jako úspěch celého týmu. Bylo to nahoru dolů. V zápase určitě byly momenty, kdy nám bylo lépe, ale i těžké okamžiky. Ale radost na konci je na naší straně. Musím uznat, že Američané hráli výborně. Hokej měl vysokou úroveň. Pěkné hokejové dopoledne," poukázal Francouz na fakt, že se utkání hrálo od 12:10 místního času. Štěstí měl například v 57. minutě, kdy trefil Brian O'Neill tyč. "Tam mohlo být rozhodnuto. Radost by byla na straně Američanů a my bychom stáli po zápase se sklopenou hlavou. Člověk musí být pokorný a musí i s tímhle pracovat. Byla to i shoda okolností a štěstí," dodal. |
