„Bylo krásné být mistrem světa, ale přišel čas říct sbohem,“ napsal Zdeněk Štybar na Twitter – a jako by tím udělal tečku za českým cyklokrosovým vládnutím.
Pokud on sám měl ještě někdy touhu vrátit se ze silnice, která ho teď živí, do terénů, v nichž se proslavil, pak jediným motivem byl právě šampionát v Táboře. V prosinci však musel smutný vyhlásit: „Zranění ramena mě na start nepustí.“ A novému šampionovi pak přál: „Ať si duhový dres užije víc než já.“
PSALI JSME |
Štybar a Kateřina Nash byli na startu tak důležitého cyklokrosového roku hlavními a současně jedinými adepty medailových bitev na jihu Čech. On jako perfekcionista věděl, jak se připravit, ona připravená byla a ovládla tucet závodů. Ale zdraví u jednoho a rozpaky na ledu a blátě u druhé znamenaly smutný pohled do statistik: 0 medailí.
Nejlepším umístěním mistrovství byla 5. pozice Nash. „Samozřejmě jsme chtěli medaili, ale musíme být realisté,“ řekl reprezentační kouč Bambula a vlastně tím odkýval reálný stav českého cyklokrosu: na návrat na pódia teď nemáme.
Když se v Táboře jelo o tituly poprvé v roce 2001, byla to smršť, nad kterou cyklokrosová velmoc Belgie jen kroutila hlavou. Šest medailí vyvolalo euforii. Rok 2010 a repríza bitev o duhové dresy v Česku byly co do počtu skromnější, ale Štybarova zlatá v elitě a Paprstkova juniorská u Lužnice zvonily.
Letošní rok však medailový stroj zmrazil. „Je tu přechod generací, což bude stát práci. A při pohledu na juniorskou kategorii nás jí čeká asi hodně,“ varoval Bambula.
Nová generace je slabší
Jestliže loni Ťoupalík ovládl Světový pohár nejmladší kategorie, 33. příčka coby nejlepší umístění jeho nástupců v Táboře je tristní. „Čekal jsem sice víc, ale udělal jsem pár chyb,“ litoval debutant Vojíř. Sedmé místo Jakuba Skály v kategorii do 23 let není tragédií, jenže on i jeho kolegové se musí učit ve velkých závodech, protože právě chyby z nervozity působily jejich pády a zasukované řetězy.
Kateřina Nash útočila na bronz, ale dva kiksy v posledním okruhu ji poslaly k zemi a mimo pódium. „Měla jsem zmrzlé prsty a moc zabrala za brzdy,“ vysvětlovala, proč trvá její táborské prokletí. „Ale jsem pátá na světě,“ hájila se. Co však bude dál? Kolik šampionátů ji ještě v 37 letech čeká? „Nevím, odpočinu si, pak budu plánovat.“
A muži? Loni byla kategorie díky Štybarovi zlatým vyvrcholením, letos jen potvrzením trendu. „Veteráni“ Bína se Šimůnkem cíl neviděli, „prvoročák“ mezi elitou Boroš se nevešel do desítky.
Ústup z cyklokrosových pozic byl v Táboře bolestný, dvě umístění v desítce nezasytila a nad výsledkovou listinou rezonuje Bambulova výzva: do práce. Ať nad terény zase zní hymna v té nejdůležitější kategorii. „Ale za jak dlouho to bude? To nedokážu říct,“ špitl Bambula.
