Češi o Djokovičovi: V jeho hře nenajdete skuliny

Coby bonus tribuny napěchované fanoušky, kteří ho mají za modlu. A obdiv krajanů novinářů, kteří mu po dlouhých proslovech o vášni, s níž hraje za svou zemi, nadšeně tleskají.

"Vzhledem k tomu, že se mi s ním tak,skvěle‘ daří a mám s ním takovou bilanci, nevybral jsem si nejlepšímísto, kde ho porazit," pronesl položertem Tomáš Berdych.

Djokovič na konci roku 2013, to je tenisová symfonie. Po zdravotních problémech z první části sezony opět běhá po kurtu s lehkostí. Zlepšil podání, výborně returnuje, mnohem jistěji působí na síti. Soupeře (světovou jedničku Nadala nevyjímaje) ničí agresivitou.

"V jeho hře se těžko hledají skuliny, jeho pohyb a čtení hry jsou neuvěřitelné," říká Radek Štěpánek. "Hraje v neuvěřitelné formě, kostí jednoho za druhým."

Přesto pětatřicetiletý Čech věří, že obrovský tlak a role spasitele může být i pro tak zkušeného hráče přítěží. "Já můžu víc roztáhnout křídla a hrát bez zábran."

Ale že by proti domácí modle hrála fyzická a psychická únava z posledních týdnů? "Doma půjde stranou," myslí si Štěpánek.

"Nejsem čerstvý jako na začátku roku, ale tohle je poslední moment, kdy ze sebe mám vymáčknout nějakou energii. Dám do toho všechno," říká šestadvacetiletý Srb.

Nade vše miluje týmovou soutěž. "Davis Cup nemá v tenise vážnost, jakou by si zasloužil. Vždyť je to tenisové mistrovství světa," vykládal v týdnu.

"Přináší nám největší a nejhezčí emoce. Hrát před domácími diváky, s pocitem, že na kurtu nikdy nejste sami, máte tam kapitána a za sebou dvacet lidí z týmu, je něco mimořádného."